Petra Tanclová: Normalizační rozhlasové vysílání pro děti a mládež. 4. díl: Publicistika a výchova

Dalo by se říci, že zpravodajsko-publicistické a výchovné pořady byly pro normalizátory základem celého vysílání. Především skrze ně totiž měli být ti mladší „správně“ ovlivňováni a vychováváni. Oficiální ideologie musela být nějakým způsobem přítomná ve všech těchto relacích. V některých byla patrná více, v jiných méně. Neměla být podávána stroze, ale poněkud „šikovnějším“ způsobem. I přes povinný ideový obsah se však v pořadech mnohokrát vyskytovala atraktivní a zajímavá témata. Vždyť hlavním cílem bylo mladé zaujmout a přesvědčit je k pravidelnému poslechu.

Redakce Pionýrské jitřenky

Pionýrská jitřenka

Tento pořad, určený pro děti školou povinné, vznikl již roku 1953. V šedesátých letech zažil – jako celé vysílání té doby – uvolnění z ideových dogmat, která ale byla po roce 1968 znovu oživena. I v normalizačních letech bylo vysílání relace tvořeno zprávami, reportážemi, rozhovory (především) s dětmi a pozvánkami na různé akce. Pionýrská jitřenka byla stálou, neměnnou a hlavní produkcí tvůrců z Redakce Pionýrské jitřenky.^[1]

Děti měly možnost poslouchat Pionýrskou jitřenku se známou úvodní znělkou každý víkend, konkrétně v neděli ráno na stanici Praha přibližně od 8:15 do 8:45.^[2] Roku 1985 byl pořad přejmenován na Neděle s Pionýrskou jitřenkou. Vysílal se už od 7:45 a trval hodinu, protože se do pořadu začlenil např. obsah Četby na pokračování či relace Kohoutek.^[3] Pořad byl známý svým silnějším ideovým podtextem. Často se vyprávělo o Sovětském svazu a jeho dětech-pionýrech, o komunistických vůdcích a hrdinech. Nezapomínalo se ani na zmínky o „zlém“ Západu.^[4] Vznikaly však také zajímavé epizody, a to třeba k Roku české hudby 1974, kdy rozebíraly životy nejznámějších českých i světových hudebních skladatelů a jejich díla.^[5]

Pionýrská jitřenka se svými malými posluchači úzce spolupracovala. Vznikly kluby mladých dopisovatelů, jejichž prostřednictvím mohly děti do pořadu posílat příspěvky např. o různých akcích, kterých se zúčastnily. Někdy také samy pro pořad natáčely. Ty nejlepší dětské reportéry s dostatečnou znalostí ruštiny dokonce rozhlas vyslal roku 1978 do Sovětského svazu.^[6]

Pro zajímavost lze analyzovat také pořad Kohoutek, který byl nějaký čas s Pionýrskou jitřenkou spjat. Začal se uvádět ve druhé polovině sedmdesátých let pro „jiskry“,^[7] tedy malé děti prvního stupně základních škol.^[8] Relace se vysílala v neděli ráno na stanici Praha před Pionýrskou jitřenkou.^[9] V jednotlivých epizodách se redaktoři zaměřovali na témata např. z každodenního života nebo kultury. Určité díly se zabývaly také lehce politickými tématy. Vše samozřejmě bylo podáno tak, aby tomu malí posluchači rozuměli. Moderátoři nebyli hlavními mluvčími, zpravidla jen nastínili motiv dílu a poté nechali k „problematice“ mluvit děti, se kterými se jim podařilo natočit rozhovor. Samy „jiskry“ tím pádem byly důležitými spolutvůrci této krátké relace.^[10] Poté, co se Pionýrská jitřenka přeměnila na delší Neděli s Pionýrkou jitřenkou, Kohoutek jako samostatný pořad zanikl.^[11]

Pionýrské noviny

Jak už název Pionýrské noviny napovídá, jednalo se o „zprávičky“ pro děti. Redaktoři vytvářeli reportáže o různých aktualitách a zajímavostech z politické, ale i kulturní oblasti. Stejně jako v Pionýrské jitřence si měli možnost malí posluchači poslechnout různé ankety mezi svými vrstevníky z různých koutů republiky. Relaci bylo možné poslouchat na stanici Praha v pátek většinou od 14:25 do 14:55.^[12] Podle zjištěných informací z protokolů o vysílání byla relace na stanici Praha na začátku roku 1982 zrušena pravděpodobně proto, aby se mohl dát větší prostor nově vzniklému pořadu Domino.^[13]

Redakce vzdělávání a výchovy

a) Rozhlasové vysílání pro školy

Významnou součástí vzdělávacího, výchovného a také uměleckého programu Hlavní redakce pro děti a mládež (HRDM) bylo rozhlasové vysílání pro školy. V období normalizace se již vysílalo pouze pro mateřské školky a základní školy. Produkce Vysílání pro mateřské školy se skládala především z pohádek a jejich program proto zajišťovala téměř vždy Literárně-dramatická redakce HRDM.^[14] Pravidelné vysílání pro základní školy bylo rozděleno na relace pro první stupeň a druhý stupeň^[15] a dále mohlo být rozčleněno podle jednotlivých ročníků. Relace měly především vzdělávací, ideový a výchovný charakter. Nejčastěji v týdnu se vysílal dopolední program pro první stupeň s názvem Vysílání pro školy na stanici Praha^[16] a později v osmdesátých letech na stanici Vltava.^[17] Menší prostor byl určen pro starší školáky druhého stupně. Pro ně určené relace spadaly pod tzv. Vysílání pro školní fonotéky, a to zpravidla na stanici Vltava.^[18] Největší důležitost mělo rozhlasové školní vysílání během klíčových politických jubileí a událostí. Především skrze toto vysílání se totiž měla k dětem dostat pro režim vyhovující interpretace dějin a politické situace.^[19]

Učíme se s rozhlasem

Relace Učíme se s rozhlasem byla hlavní částí Vysílání pro školy. Jednalo se o naučnou řadu pro školáky na prvním stupni základních škol. Název této řady se měnil, ale koncept zůstával stejný. Vysílalo se každý všední den zpravidla přibližně od 10:00 do 10:20. Každý den byl zaměřen na jeden ročník. Většinou byl program rozvrhnut tak, že pondělky patřily prvňáčkům, úterky druhákům atd.^[20] Pořad měl za úkol zábavnou formou doplňovat a rozšiřovat školní výuku. Mnohokrát byla zařazována také umělecko-slovesná tvorba, když musely být děti např. seznámeny skrze literární ukázky s dílem významných spisovatelů.^[21]

b) Mimoškolní výchovně-vzdělávací vysílání

Do této sekce spadala kupříkladu Redakce vědy a techniky pro děti a mládež, ale i dětské publicistické relace. Až v červenci roku 1986 se ustavila samostatná Redakce publicistiky pro děti, do níž spadal např. cyklus Domino.^[22]

Meteor

Populárně vědecký magazín pro mládež Meteor se poprvé odvysílal už roku 1962.^[23] V sedmdesátých a osmdesátých letech se pořad vysílal na stanici Praha každou sobotu ráno od 8:00 a trval většinou kolem 55 minut.^[24] Posluchači se mohli dozvědět o nejnovějších poznatcích ze světa přírodních věd (fyziky, biologie, chemie).^[25] Reportáže se střídaly s rozhovory s vědeckými odborníky, ale také třeba s mladými vědeckými laiky. Po srpnu 1968 se ideologie musela dotknout i Meteoru – začala se vyzdvihovat především vědecká práce badatelů ze socialistických zemí.^[26] Avšak ani tento fakt většinou neubíral na kvalitě a pozitivním vlivu tohoto pořadu. Velký důraz kladli redaktoři na téma životního prostředí. Magazín byl propagátorem a spoluorganizátorem počátků ekologického Hnutí Brontosaurus a pravidelně o něm a jeho výzvách informoval.^[27]

Existovala také obdoba pořadu Meteor, jež se zaměřovala na vědecko-technický rozvoj. Tento zvukový týdeník pro mládež dostal název Paprsek.^[28] Do konce roku 1981 jej bylo možné poslouchat na stanici Praha^[29] a poté na stanici Vltava.^[30]

Domino

Na začátku ledna 1982 začal být vysílán dětský publicistický pořad Domino s podtitulem Rozhlasový klub dětí. Tento půlhodinový a někdy hodinový pořad byl mimořádný tím, že se vysílal každý všední den; jediným denním dětským pořadem do té doby byl totiž jen Hajaja.^[31] Vysílalo se na stanici Praha od 14. hodiny.^[32]

Živě moderované pásmo Domina zahrnovalo publicistické i výchovně-vzdělávací příspěvky a významnou roli také měly umělecko-slovesné ukázky a především písničky různých žánrů. Pořad byl typický pro svůj kamarádský a kontaktní přístup moderátorů k posluchačům.^[33] Zaznívaly rozhovory s různými významnými hosty, zejména umělci.^[34] Dalo by se říci, že pořad byl koncipován jako taková dětská a kratší obdoba pořadu Vysílá Studio mladých. Tento dětský rozhlasový klub si získal značnou popularitu také u starší mládeže a dokonce u dospělých. Počet pravidelných posluchačů se pohyboval kolem jednoho milionu.^[35]

Od roku 1983 se stalo oblíbenou každoroční akcí v rámci pořadu tzv. Kufrování s Dominem.^[36] Jednalo se o závody v orientačním běhu pro děti i dospělé (zkušené i úplné začátečníky), které se odehrávaly současně v různých městech po celé republice.^[37] V době největší popularity se jich zúčastňovaly tisíce běžců.^[38]

Hovoříme s rodiči/My a děti

Redakce vzdělávání a výchovy neprodukovala jen pro děti a mládež. Nezapomínala totiž ani na dospělé. Již v šedesátých letech se začal vysílat jeden z nejkvalitnějších a nejoblíbenějších rozhlasových pořadů s názvem Hovoříme s rodiči,^[39] který byl roku 1980 nahrazen řadou My a děti.^[40] Tvůrcem a moderátorem první i druhé relace byl redaktor Kamil Horák. Cyklus se zabýval otázkami výchovy mládeže, o které byl mezi rodiči opravdu velký zájem. Výchova samozřejmě musela spočívat na socialistických základech, ale takový ideový obsah byl v relaci zpravidla nepatrný a otevřeně se až tolik neřešil. Řada se soustředila na všední problémy, které se obecně týkají vztahu mezi rodiči a jejich potomky^[41] (např. problematického období během dospívání). Rodiče se mohli se svými strastmi skrze dopisy svěřit a získat prostřednictvím pořadu rady od různých odborníků, kteří se stali moderátorovými hosty.^[42]

Mládežnická publicistika

Publicistika pro mládež byla určena pro jedince ve věkovém rozmezí od 15 do více než 20 let. Mezi hlavní relace tohoto typu patřilo především Mikrofórum, Vysílá Studio mladých, Studentský chlebíček a Kontakt. Roku 1980 byly začleněny pod Redakci mládežnické publicistiky,^[43] která se na počátku tzv. přestavby stala na tehdejší československé poměry dosti progresivní. Poměrně otevřeně a kriticky rozebírala zejména situace státní ekonomiky a míra otevřenosti zde byla větší než v ostatních publicistických redakcích rozhlasu.^[44]

Na začátku září 1989 byl ve spolupráci se slovenskou Hlavní redakcí pro mládež a vzdělávání spuštěn nový programový celostátní okruh Stanice EM, který byl určen mládeži. Stanice byla koncipována jako osmihodinové vysílání od 15 do 23 hodin a spojovala úspěšné programové řady – české Mikrofórum (v rámci kterého byla vysílána také Noční linka Mikrofóra) a slovenské Rádio Elán (které vytvářelo i pořad Modrá vlna). Základem bylo živé vysílání, informace o politice, ekonomice a kultuře. Zásadní význam měla populární hudba, která tvořila 65–75 % programu.^[45]

Právě skrze členy Redakce mládežnické publicistiky, konkrétně tvůrce Mikrofóra, kteří se již nehodlali řídit dogmaty vedení, mohli posluchači získat 20. listopadu 1989 poprvé od Československého rozhlasu nezkreslené informace o zásahu na Národní třídě a o aktuálním dění ve společnosti. Událo se tak prostřednictvím relací Magazín Mikrofóra a Kontinenty na Stanici EM.^[46]

Mikrofórum

Pořad Mikrofórum byl vytvořen roku 1965 a jeho hlavním úkolem tehdy bylo přetáhnout mládež od poslechu zahraničních hudebních stanic. Pořad však nebyl koncipován pouze jako hudební, ale obsahoval také zpravodajské příspěvky o zájmech mladých lidí a aktuality, které se týkaly jejich světa. Pojem „mikrofórum“ se skládá ze slova „mikro“ ve smyslu malý či mikrofon a slova „fórum“ ve smyslu místa veřejného hlásání názorů. V uvolněném období konce šedesátých let byl pořad velmi progresivní a podporoval reformu systému.^[47] Po srpnu 1968 bylo vysílání pozastaveno a obnoveno bylo v novém ideovém duchu na začátku roku 1969. Stále však bylo koncipováno jako zpravodajský deník pro mládež. Skládal se z krátkých (asi tří minutových) vstupů, informací a rozhovorů o různých aktualitách (kultuře, ekonomice, zahraničních událostech atd.). Důležitou součástí i v tomto období bylo živé vysílání. Mezi vstupy zaznívala vedením schválená populární hudba^[48] a úvodní znělkou nadále zůstávala skladba Raunchy od amerického hudebníka Billa Vaughna z roku 1957.^[49]

V sedmdesátých letech relaci připravovalo Ústřední vysílání politického zpravodajství a publicistiky, přičemž byla vysílána na stanici Hvězda. Mikrofórum však stále spadalo pod vysílání pro děti a mládež^[50] a postupně se přesunulo na stanici Praha. Je typické, že se vysílalo každý všední den (někdy i v sobotu) pozdě odpoledne. Epizody trvaly půl hodiny až hodinu.^[51] Roku 1980 se pořad začal vytvářet v Redakci mládežnické publicistiky. Mikrofórum jako jedna z nejposlouchanějších relací celého Československého rozhlasu měla podle tehdejších průzkumů asi 1,2 milionu pravidelných posluchačů.^[52]

Díky přičinění redaktora Ivana Rösslera se v roce 1983 mohla v této relaci uvést série rockových maratonů a od roku 1985 se začaly vysílat přímé přenosy z hudebního festivalu Porta. K významnému výročí roku 1988 připravil Rössler s historikem Vladimírem Nálevkou pro posluchače interesantní sedmdesátidílný cyklus koláží zvukových dokumentů z rozhlasového archivu pod názvem 70 let Československa. Každému roku z let 1918–1988 byl vyčleněn jeden (zpravidla patnáctiminutový) díl.^[53]

Počínaje rokem 1986 se začal obsah vysílání měnit, když navíc od roku 1987 začali tvůrci Mikrofóra produkovat relaci s názvem Noční linka Mikrofóra, která se charakterizovala jako „dialogy o životě“.^[54] Bylo ji možné poslouchat každé pondělí večer a byly v ní řešeny především různé nelehké poměry v životě mladých lidí, když se například jedna epizoda zabývala složitou životní situací svobodných matek.^[55]

Vysílá Studio mladých

Hlavním pořadem redaktorů Studia mladých byla relace s názvem Vysílá Studio mladých. Tento pravidelný čtyřhodinový a žurnalisticky laděný blok byl poprvé odvysílán 7. ledna 1974 a na stanici Praha jej bylo možné poslouchat každé pondělí od 19. do 23. hodiny; probírána v něm byla různá aktuální témata.^[56]

Tvůrci spojovali živé vysílání s již natočenými nahrávkami. Zásadním prvkem byly také populární písně, za které však byli mnohokrát redaktoři z vyšších míst kritizováni. Podle vedení byly totiž až velmi často uváděny hudební ukázky, které byly „ideově závadné“. Každý díl měl připravené schéma, jež však mělo většinou jen orientační funkci. Moderátoři se jím neřídili úplně striktně a v „živých“ částech se tak otevíral poměrně velký prostor pro improvizaci. I kvůli tomu byl pořad pod ostrým dohledem vedení, které potenciálně větší otevřenost limitovalo. Přesto se stal mezi posluchači populárním a jeho tvůrci si od rozhlasového vedení čas od času vysloužili pochvalu.^[57] Podle tehdejších průzkumů relaci pravidelně poslouchal asi jeden milion posluchačů.^[58]

Za zmínku stojí také relace Toulky s podtitulem Pořad populární hudby a písní pro mladé posluchače (později se jméno podtitulu změnilo na Hudební publicistický magazín^[59]), která byla připravována redaktory Studia mladých. Jak celý název napovídá, jednalo se o hudební pořad s ukázkami a zajímavostmi ze světa populární hudby. Zaznívaly písně jak od československých, tak světových (především východních a v menší míře západních) umělců.^[60] Relace se vysílala na stanici Praha od pondělí do pátku přibližně od 14. hodiny a trvala půl hodiny.^[61] Na začátku roku 1982 byl pořad ve zmíněném vysílacím čase nahrazen novým magazínem pro děti Domino.^[62]

Kontakt

Pořad Kontakt také spadal pod tvorbu Studia mladých a poprvé byl odvysílán v září 1979. Přibližně půlhodinovou relaci bylo možné poslouchat jednou za čtrnáct dní v sobotu na stanici Vltava kolem poledne. Kontakt byl charakterizován jako publicistická stereofonní relace pro mladé posluchače^[63] ve věkové skupině od 15 do 25 let.^[64]

Každá epizoda byla zaměřena na určité téma, které redaktor či redaktorka nejdříve představili. Poté průběžně uváděli k dané problematice natočené názory, které získali od různých lidí „v terénu“. Ideový podtext nebyl v mnoha případech tolik znatelný. Mnohokrát se řešila velmi poutavá a pozoruhodná témata – například jak ženy emocionálně prožívají mateřskou dovolenou^[65] či jak mladí lidé prožívají proces osamostatnění od rodičů.^[66] Vznikla mimo jiné epizoda o alkoholicích, ve které se posluchačům se svým životním osudem svěřovali mladí pacienti protialkoholní léčebny.^[67] Podobně koncipovaný díl vznikl také o narkomanii, ve kterém (kromě jiných) hovořil sedmnáctiletý Jiří o své závislosti, se kterou se snažil bojovat, a o tom, co ho k drogám přivedlo.^[68] Dnešním posluchačům by takové epizody určitě připomínaly současnější dokumentární tvorbu, a to například film Katka od Heleny Třeštíkové.

Studentský chlebíček

Řada Studentský chlebíček určená pro vysokoškolské studenty se začala vysílat asi v první polovině osmdesátých let. Relace byla uváděna v pátek na stanici Vltava od 22 hodin a trvala většinou dvacet minut.^[69] Redaktoři se zabývali radostmi a strastmi studentského života. Součástí vysílání byly zajímavosti, reportáže, ankety mezi studentstvem, ale také rozhovory s různými hosty. Studenti se svěřovali mikrofonu kupříkladu s tím, jak prožívají stresové zkouškové období.^[70] Častokrát se vysílalo živě, a to třeba z různých studentských klubů. V jednom speciálním díle, zaměřeném na milostnou amatérskou poezii od vysokoškoláků, probíhalo živé vysílání z E-klubu na koleji Vysoké školy ekonomické v Praze na Jarově; básně recitovali a některé zhudebněné texty zpívali především sami mladí autoři.^[71] Silnější ideový nádech ovšem nebyl v pořadu výjimečný. Nechyběly epizody, ve kterých byl rozebírán údajně nelehký život studentů na Západě, a to konkrétně ve Spojených státech. Mimo jiné byla redaktory kritizována tamní špatná úroveň školství a samozřejmě skutečnost, že největší podíl vysokých škol tvoří v USA soukromé univerzity.^[72]

[1] Kindlová, Veronika: Pionýrská jitřenka vysílala zajímavé pořady i ideologický balast. Web Českého rozhlasu Plus. [online]. 4. 12. 2020 [cit. 9. 4. 2021].

[2] Archiv Českého rozhlasu (dále jen AČRo), Praha, šanon: Vedení Českého rozhlasu 8. 1., 19. 1., 29. 1., 2. 2., 9. 2., 16. 2., 23. 2., 9. 3. 1979; Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc únor 1979, s. 7.

[3] Tamtéž, i. č. P19851215, Protokol o vysílání – Praha, 15. 12. 1985, s. 2.

[4] Kindlová, V.: Pionýrská jitřenka. [online].

[5] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č.  DF15200, Pionýrská jitřenka 10.05.1974 [zvukový záznam].

[6] Kindlová, V.: Pionýrská jitřenka. [online].

[7] Organizace Jiskry spadala pod Pionýrskou organizaci. Patřily do ní děti na prvním stupni základních škol. Stát se „jiskrou“ bylo zpravidla prvním krokem k budoucímu pionýrskému členství. Svatoš, Zdeněk a kol.: Pionýrská encyklopedie. 1. díl. Praha 1978, s. 81.

[8] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č.  P19780903, Protokol o vysílání – Praha, 3. 9. 1978, s. 8.

[9] Tamtéž, šanon: Vedení Českého rozhlasu 22. 6., 29. 6., 6. 7., 13. 7., 3. 8., 10. 8., 31. 8. 1979; Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc září 1979, s. 11.

[10] Tamtéž, Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc září 1979, s. 11.

[11] Tamtéž, digitální archiv, i. č. P19851215, Protokol o vysílání – Praha, 15. 12. 1975, s. 2.

[12] Tamtéž, šanon: Vedení Českého rozhlasu 16. 3., 30. 3., 6. 4., 13. 4., 20. 4., 4. 5., 11. 5., 25. 5., 1. 6., 11. 6. 1979; Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc květen, s. 8.

[13] Tamtéž, digitální archiv, i. č. P19820104, Protokol o vysílání – Praha, 4. 1. 1982, s. 33.

[14] Tamtéž, Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc květen, 1979, s. 32–33.

[15] Rykl, Milan: Renesance rozhlasu 1959–1968. In: Od mikrofonu k posluchačům. Z osmi desetiletí Českého rozhlasu. Ed. Ješutová, Eva a kol. Praha 2003, s. 320.

[16] AČRo, Praha, Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc květen, 1979, s. 10–14.

[17] Tamtéž, digitální archiv, i. č. V19871110, Protokol o vysílání – Vltava, 10. 11. 1987, s. 2.

[18] Tamtéž, Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc květen, 1979, s. 10–16.

[19] Tamtéž, šanon: Vedení Českého rozhlasu 18. 3., 28. 3., 8. 4., 15. 4., 22. 4., 6. 5. 1977; Programové plány HRDM k 60. výročí VŘSR, s. 1.

[20] Tamtéž, Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc únor 1979, s. 17–18.

[21] Ledvinková, Václava: Košlerová Eva. In: 99 významných uměleckých osobností rozhlasu. Čeští tvůrci slovesných pořadů. Ed. Ješutová, Eva a kol. Praha 2008, s. 75.

[22] Hubička, Jiří: Hrzal Ladislav. In: 99 osobností rozhlasového zpravodajství a publicistiky. Ed. Ješutová, Eva a kol. Praha 2018, s. 58.

[23] Rykl, M.: Renesance rozhlasu, s. 320.

[24] Tamtéž, digitální archiv, i. č. P19880209, Protokol o vysílání – Praha, 9. 1. 1988, s. 2.

[25] Bouček, Zdeněk – Hubička, Jiří: Období normalizace 1968–1989. In: Od mikrofonu k posluchačům. Z osmi desetiletí Českého rozhlasu. Ed. Ješutová, Eva a kol. Praha 2003, s. 386.

[26] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. DF15249, Meteor 01.11.1975 – 1. pás [zvukový záznam].

[27] Rykl, M.: Renesance rozhlasu, s. 320.

[28] Bouček, Z. – Hubička, J.: Období normalizace, s. 386.

[29] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. P19811229, Protokol o vysílání – Praha, 29. 12. 1981, s. 8.

[30] Tamtéž, i. č. V19860515, Protokol o vysílání – Vltava, 15. 5. 1986, s. 1.

[31] Bouček, Z. – Hubička, J.: Období normalizace, s. 388.

[32] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. P19861006, Protokol o vysílání – Praha, 6. 10. 1986, s. 6.

[33] Bouček, Z. – Hubička, J.: Období normalizace, s. 388.

[34] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. AF04173/1, Domino [zvukový záznam].

[35] Hurtová, Milena: Kolář Bohumil. In: 99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů. Ed. Ješutová, Eva a kol. Praha 2013, s. 104.

[36] Slovo „kufrovat“ znamená bloudit v terénu. Výraz se v českém prostředí poprvé objevil v první polovině 20. století. Používal se při sportovních leteckých akcích, během kterých se pilot musel dostat za určitý čas na určité místo. Pilot získal mapu, sdělily se mu jen orientační body a stanovil se přesně limitovaný čas. Kroupová, Libuše: Proč kufrování? Naše řeč 72, 1989, č. 1, s. 52.

[37] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. AF04175/1, Domino – Kufrování s Dominem [zvukový záznam].

[38] Hurtová, Milena: Kolář Bohumil, s. 104.

[39] Rykl, M.: Renesance rozhlasu, s. 320.

[40] Bouček, Z. – Hubička, J.: Období normalizace, s. 388.

[41] Rykl, M.: Renesance rozhlasu, s. 320.

[42] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. AF01426, Hovoříme s rodiči 29.01.1976 – Dospívání s obtížemi [zvukový záznam].

[43] Bouček, Z. – Hubička, J.: Období normalizace, s. 388.

[44] Tamtéž.

[45] Tamtéž.

[46] Ješutová, Eva – Nováková, Jaroslava: Československý rozhlas na cestě k demokracii. Od perestrojky ke svobodným volbám. Praha 2002, s. 20–21.

[47] Rykl, M.: Renesance rozhlasu, s. 315.

[48] Bouček, Z. – Hubička, J.: Období normalizace, s.. 386.

[49] Rykl, M.: Renesance rozhlasu, s. 315.

[50] Bouček, Z. – Hubička, J.: Období normalizace, s. 386.

[51] AČRo, Praha, šanon: Vedení Českého rozhlasu 9. 11., 16. 11., 30. 11., 7. 12., 21. 12. 1979; Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc prosinec 1979, s. 2.

[52] Bouček, Z. – Hubička, J.: Období normalizace, s. 388.

[53] Hurtová, Milena: Rössler Ivan. In: 99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů. Ed. Ješutová, Eva a kol. Praha 2013, s. 153.

[54] Bouček, Z. – Hubička, J.: Období normalizace, s. 388.

[55] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. 716479, Noční linka Mikrofóra [zvukový záznam].

[56] Bouček, Z. – Hubička, J.: Období normalizace, s. 386.

[57] Tamtéž.

[58] Tamtéž, s. 388.

[59] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. P19810107, Protokol o vysílání – Praha, 7. 1. 1981, s. 34.

[60] Tamtéž, i. č. P19750107, Protokol o vysílání – Praha, 7. 1. 1975, s. 22.

[61] Tamtéž, Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc únor 1979, s. 7.

[62] Tamtéž, digitální archiv, i. č. P19820104, Protokol o vysílání – Praha, 4. 1. 1982, s. 33.

[63] Tamtéž, i. č. V19790915, Protokol o vysílání – Vltava, 15. 9. 1979, s. 10.

[64] Bouček, Z. – Hubička, J.: Období normalizace, s. 387.

[65] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. DF21875, Kontakt 13.02.1982 [zvukový záznam].

[66] Tamtéž, i. č. DF21874, Kontakt 27.02.1982 [zvukový záznam].

[67] Tamtéž, i. č. DF21872, Kontakt 21.11.1981 [zvukový záznam].

[68] Tamtéž, i. č. DF21871, Kontakt 24.10.1981 [zvukový záznam].

[69] Tamtéž, i. č. V19820108, Protokol o vysílání – Vltava, 8. 1. 1982, s. 7.

[70] Tamtéž, i. č. VM176551, Studentský chlebíček [zvukový záznam].

[71] Tamtéž, i. č. VM179184, Studentský chlebíček – 16. část [zvukový záznam].

[72] Tamtéž, i. č. VM179183. Studentský chlebíček – 17. část [zvukový záznam].

(článek vychází z autorčiny bakalářské práce)