Ivan Malý: Kniha o auditivním využití experimentální literatury (recenze)

Literatura může mít mnoho podob. Spisovatelů, které okouzlila koláž, však není mnoho. A těch, kteří se snažili literární experiment prosazovat zvukově – jako „akustickou literaturu“ – je ještě méně. I tak je této literární formě věnována krásná publikace. Pod názvem Rozhlasové hry Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala ji vydal Památník národního písemnictví, připravil ji básník a germanista Pavel Novotný. Ten je sám činný jako básník (v roce 2021 získal literární cenu Magnesia Litera), zároveň je tvůrcem řady radiofonických kompozic pro Český rozhlas Vltava. Za kompozici Vesmír získal roku 2010 cenu Prix Bohemia Radio.

Bohumila Grögerová (1921–2014) a Josef Hiršal (1920–2003) prosluli především jako tvůrci experimentální poezie a autoři četných literárních překladů. Jejich rozhlasové hry ale představují svébytnou a důležitou oblast, která je jen velmi málo známá. Jejich hry často opouštějí klasický dramatický příběh.
Za využití stereofonních prostředků se soustředí na rytmizaci slova a zvukové koláže. Tyto kompozice tedy rozvíjejí principy literárního experimentu po čistě auditivní linii.

Monografii propojuje odborný text, který Pavel Novotný pojal jako interpretační klíč ke kompletnímu vydání textů her obou tvůrců. Vydání tedy není pojato jako pouhá edice, ale jako nové a hluboké interpretační propojení zkoumaných textů. Německy psané hry jsou zde Novotným přeloženy do češtiny, prostřednictvím připojených QR kódů může dokonce čtenář dochovaná zvuková zpracování slyšet.

Rozhlasové hry Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala našly své uplatnění především na západoněmecké scéně šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Kniha je proto unikátní i tím, že seznamuje domácí publikum s textovými postupy, kterých oba autoři využívali. Ty jsou u nás v podstatě neznámé a v českém rozhlasovém prostředí se prakticky nevyskytují. Novotný jejich samotný vznik osvětluje takto: „Díky souběhu příznivých vlivů se v Západním Německu ukotvila velmi pestrá, finančně i publikačně dobře podporovaná (v průběhu let dokonce až uměle udržovaná) scéna rozhlasových kreací... […] V omezeném časovém rozmezí, zhruba od konce šedesátých let do první poloviny osmdesátých let, můžeme v západoněmeckém rozhlasovém kontextu mluvit o skutečné „akustické literatuře“ jako významné dimenzi literárního experimentu.“  

Pavel Novotný doznává, že u počátku jeho nadšení pro téma byla (někdy v devadesátých letech) četba společných memoárů právě Hiršala a Grögerové s názvem Let let. Jde o takřka tisícistránkové dílo, které je koláží deníkových zápisků, básní, krátkých próz či dopisů. V roce 1992 bylo Českým rozhlasem zpracováno i jako čtrnáctidílná četba. Jsou v něm popsány kontakty obou autorů s řadou západních spisovatelů a básníků (například Ernstem Jandlem), což svědčí o snaze Hiršala i Grögerové neztratit ze zřetele evropský kontext své experimentální literatury. Jejich činnost v oblasti akustické literatury to jen dokládá. Technické možnosti rozhlasu využívali k vrstvení hlasů a zvuků, což vyžadovalo soustředěnou spoluúčast posluchače. Tím úspěšně přenesli principy experimentální poezie do ryze akustického prostoru. Vydaná publikace je dokladem toho, že rozhlasová tvorba Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala představuje jeden z vrcholů české experimentální literatury 20. století, a ukazuje, jak oba autoři své texty úspěšně posouvali do sféry aurálního bytí.