Thomas Mann o Československu (10. 5. 1936)

Mezi Heinrichem a Thomasem Mannovými a částí československých intelektuálních i politických elit se vyvinul neobyčejně vřelý vztah, jenž vyvrcholil roku 1936 udělením československého státního občanství oběma bratrům, kteří o tři roky dříve emigrovali z Německa, i když razance jejich odporu k nacistickému režimu byla zpočátku rozdílná. Tyto vzájemné sympatie nacházely svou ozvěnu také v československém rozhlasovém éteru.

Ve dvacátých letech se mohli českoslovenští posluchači s hlasem Mannových a s rozhlasovými úpravami jejich díla seznámit pouze tehdy, když se jim podařilo naladit některou ze zahraničních (zvláště německých) stanic. Bylo to teprve udělení Nobelovy ceny za literaturu Thomasi Mannovi v roce 1929, jež vedlo Radiojournal k tvorbě vlastních „mannovských“ pořadů. Jejich počet výrazně stoupl po roce 1933, kdy se Thomas uchýlil do švýcarského a Heinrich do francouzského exilu. Jednalo se o přednášky o obou literátech, které byly připravovány zejména pro německy hovořící menšinu v Československu v rámci tzv. německého vysílání. Například v březnu 1931 zhodnotil Heinrichovo dílo novinář a spisovatel Otto Pick a v červnu 1935 pohovořil o Thomasovi knihovník Anton Moucha.

Posluchači byli také celkem pravidelně informováni o nových knihách obou spisovatelů a jejich aktuálně vycházejících překladech do češtiny. V českém vysílání se na ně s oblibou zaměřoval spolupracovník brněnské pobočky Radiojournalu, profesor germanistiky na Masarykově univerzitě Jan Krejčí v rámci svého pořadu Knižní novinky z německé literatury. Krejčí představil například Heinrichův román Velká věc či některé z dílů Thomasovy románové tetralogie Josef a bratří jeho. Tyto Krejčího pořady byly čas od času doprovázeny četbou z knih obou literátů, jejichž úryvky namluvil herec Zemského divadla v Brně Josef Skřivan. Radiojournal se také pokoušel o rozhlasové adaptace kratších novel od obou bratrů. Heinrichova Nevinná byla nastudována již roku 1929 v rámci německého vysílání, zatímco Thomasovu novelu Tonio Kröger oblékl do českojazyčného hávu roku 1937 mladý herec Gustav Schorsch. Režie této hry pro dospělejší mládež s pouze třemi hlasy se ujal jeden z otců-zakladatelů české rozhlasové režie Václav Sommer.

Sami bratři Mannové sice ve třicátých letech několikrát navštívili Československo, ale do mikrofonu Radiojournalu promluvil (v německém vysílání) dvakrát pouze Thomas. Ve svém projevu z 21. ledna 1935 nazvaném Pozdrav Praze pohovořil o svém kladném vztahu k české klasické hudbě, ale i k literatuře, v jejímž hlubším poznání mu však bránila neznalost češtiny. Během první cesty se pražským Haló novinám svěřil: Nejsem emigrant, moje knihy nejsou v Německu zakázány…

Druhý proslov, jehož archivní zvukový záznam je možné si poslechnout v rubrice Dějiny do uší, pronesl Thomas Mann v rámci své přednáškové cesty věnované Sigmundu Freudovi 10. května 1936 již v jiné atmosféře, kterou tehdy sám popsal pro pražský týdeník Die Wahrheit: Cítím se být součástí oné emigrace, která bojuje za lepší Německo. Text dedikoval Oskaru Benjaminu Franklovi, předsedovi německo-pražského vzdělávacího spolku Urania, který stál v roce 1925 u zrodu německého vysílání. Thomas vysoce ocenil vliv této organizace na šíření vzdělání mezi Němci v českých zemích. Urania podle Manna ve svém lidovém vzdělávání ústrojně spojuje německé s demokratickým, čímž napomáhá pěstovat loajalitu k demokratickému Československu, ale zároveň neodmítá zprostředkovat svéráz německé kultury v tomto státě. Aktualizační ráz Mannova proslovu musel být posluchačům – bezmála rok po vítězství Sudetoněmecké strany v parlamentních volbách – naprosto jasný.

(Text tohoto článku vyšel původně v říjnu 2022 na stránkách časopisu Dějiny a současnost, a to v rubrice Dějiny do uší, která si klade za cíl popularizovat meziválečnou rozhlasovou historii v českých zemích.)