Vít Vavřina: Pozadí vzniku alba „Karel Kryl – Plzeň ´90“
Senzační a náhodný objev koncertu Karla Kryla z roku 1990 z Plzně vedl k získání ocenění „zlatá deska“ za rok 2023. Po objevení pásu, který ležel přes tři desetiletí nepovšimnut v archivu ČRo Plzeň, následovala řada nepředvídatelných setkání s aktéry Krylova vystoupení, jejichž výsledkem bylo získání mnoha cenných dobových dokumentů a svědectví. Album se nakonec stalo důstojným reprezentantem stého výročí založení ČRo a jedním ze dvou nejprodávanějších alb Radioservisu.
Vícevrstevnatost a rozvětvenost systému AIS (Automatizovaný informační systém), který je využíván oddělením APF (Archivní a programové fondy) v ČRo, klade jisté požadavky na znalosti, kombinační schopnosti a neméně na kreativitu uživatele. Tento systém je vyvíjen od devadesátých let speciálně pro účely ČRo a slouží mimo jiné k vyhledávání zvukových snímků, evidovaných osob a institucí, protokolů o vysílání, tiskových dokumentů apod.
V roce 2022 se mi v AISu podařilo nastavit pro hledání snímků Karla Kryla (dále jen KK) takové atributy, že se „zobrazily“ dva magnetofonové pasy nazvané Karel Kryl – ROH Plzeň 1990. Vnitřně jsem se zaradoval. Avšak po konzultaci s kolegy zase trochu vychladl. Existence strohého zápisu v systému nepotvrzovala, že by se pásy jisto jistě dochovaly. Avšak světě div se! Po několika dnech přišla z ČRo Plzeň odpověď, že pásy mají a jsou již delší dobu zdigitalizované! Jelikož byly prozatím uloženy na lokálním plzeňském disku, pro mimoplzeňské rozhlasové pracovníky byly neposlechnutelné a bez bližších informací o obsahu.
Zaradoval jsem se však podruhé. Netrvalo dlouho a ponořil jsem se do zvuku dvou cca půlhodinových pásů. Od první sekundy mne atmosféra koncertu strhla. Ani jsem nedutal a hltal každou notu. Pokládal jsem si otázku, jak je možné, že tento skvost leží bez povšimnutí od roku 1990 kdesi v papírové krabici a nikdo jej již dávno nevytáhl na světlo. Ihned mi bylo jasné, že jde o mimořádnou záležitost, a podělil se o to s nejbližšími kolegy. Největší nadšení se mnou sdílel Ondřej Jurásek. Zrodil se plán nahrávku zprostředkovat posluchačům, a to nejlépe formou fyzického nosiče. Když se ohlédnu zpět, troufám si tvrdit, že se jednalo o velmi smělý a optimistický plán.
Shodou okolností se naštěstí blížily oslavy 100 vzniku ČRo a naskytla se příležitost, která jen tak nevznikne. V tento moment přišla rozhodující podpora od pana Roberta Škardy (vedoucí Oddělení licencí a fondu hudebnin ČRo), který celý záměr předestřel vedení ČRo a Radioservisu, za což mu patří velký dík.
Abychom byli vybaveni materiály dokumentačního charakteru (dobová periodika a hlavně fotografie), požádali jsme o součinnost plzeňské knihovny, což se později ukázalo jako velmi prozřetelné. Takřka obratem nám dorazily fotokopie všech potřebných tiskovin. Ty nám prozradily autory tehdejších fotografií, autory článků i jméno organizátora koncertu.
Samozřejmě jsme obvolali i žijící pamětníky a technické pracovníky ČSRo Plzeň. Ti si však z natáčecí akce bohužel nepamatovali takřka nic. Přesto nám jedna z těchto osob velmi pomohla. Paní Ilona Šnebergerová (tehdy natáčecí technik) nás nasměrovala na pana Milana Benedikta Karpíška, který měl doma sice jen jednu fotografii s KK, ale propojil nás s panem Petrem Parláskem – přímým aktérem celého turné. Dlouho to vypadlo, že získat jakékoli fotografie z předmětného koncertu bude problémem, ale pan Parlásek měl uschováno naštěstí několik desítek fotografií ve svém archivu. Další rozsáhlou fotodokumentaci poskytl pan Ladislav Vyskočil z Plzně, jehož se nám podařilo kontaktovat díky organizátorovi koncertu, panu Ivanu Jáchimovi. Ten prohledal veškerý svůj fotoarchiv a kýžené snímky našel (už bez optimismu a naděje) na dně poslední prohledávané krabice. Posledním střípkem dokladové části byly fotografie pana Vladislava Vítka (také z Plzně).
Při komunikaci s paní Marlen Kryl bylo zjištěno, že záznam koncertu byl původně delší (což se později potvrdilo) a že byl vysílán i na Svobodné Evropě (snad v únoru 1990). Kryl si zřejmě tenkrát vyžádal kopii pásu z ČSRo Plzeň a odvezl si ji do Německa. Je i jistá možnost, že mu nahrávku poskytl pan Ivan Jáchim, který měl celý koncert zaznamenán na audiokazetě. Vysílací plachta v našem archivu prozradila, že koncert na vlnách ČSRo zazněl v éteru již 12. 1. 1990.
Jakmile bylo rozhodnuto, že má projekt zelenou, sešli jsme se se všemi zúčastněnými ve studiu ke kontrolnímu poslechu. Diskuse se vedla o složení setlistu LP (kvůli stopáži se musely některé písně vyřadit). Ovšem debatovalo se také o možnosti stereo zvuku (původní pásy byly totiž bohužel nahrány pouze na jeden kanál). Zkušenosti týmu Radioservisu ale byly jasné. Kdykoli se o něco podobného v minulosti snažili, výsledek byl neuspokojivý a od podobných snah se tedy raději upustilo.
Veřejnosti jsme album představili oficiálně na festivalu Svět knihy 2023 (na LP i CD se prodávalo již během dubna), a to konkrétně na Výstavišti v Praze Holešovicích v Křižíkově pavilónu D106 v pátek 12. 5. mezi 13:00–14:00. Na akci zazpívala písničkářka Kaczi (písně KK). Hostem besedy, jíž moderovala Naděžda Hávová, byl generální ředitel ČRo René Zavoral, Petr Parlásek, Ivan Jáchim, Vít Vavřina a Ondřej Jurásek. Setkání mělo příjemnou atmosféru a besedu sledovalo několik desítek lidí v hledišti.
Po skončení došlo dokonce k tomu, že se s námi přišla pozdravit paní Milena Kelly a její kolega. Tato obdivuhodná žena během své emigrace v USA v osmdesátých letech organizovala koncert Vlastimilu Třešňákovi a Karlu Krylovi v Bostonu. Z koncertu KK dokonce vydala vlastním nákladem i magnetofonovou kazetu (Karel Kryl – In Boston '88). Ačkoli vyšla pod hlavičkou organizace vedené v SRN Vilémem Prečanem (Československé dokumentační středisko nezávislé literatury), tak si takřka vše zařizovala a financovala z vlastních zdrojů. Audiokazety poté skromně prodávala po přátelích a zasílala poštou krajanům. Kolega, s kterým paní Kelly dorazila, také organizoval Krylův koncert, avšak mnohem dříve na pražské FF UK (na konci šedesátých let).
Ačkoli v tisku nevyšla žádná recenze, která by album reflektovala, zájem posluchačů byl značný. Svědčí o tom zpráva zveřejněná 25. 6. 2024 Radioservisem. Ta uvádí, že Česká národní skupina Mezinárodní federace hudebního průmyslu, z.s. (IFPI) udělila Radioservisu za album zlatou desku. Je nutné zmínit, že udělení tzv. „zlaté desky“ (v roce 2024 v ČR) je podmíněno tím, že výrobce musí dosáhnout obratu v minimální výši 500.000,- Kč.
Poslední CD interpretovi vydal Supraphon před dlouhými devíti lety (Solidarita – Mnichov 1982 v roce 2014). Gramofonová deska spatřila světlo světa dokonce před neuvěřitelnými jedenadvaceti lety (Monology a Dvě půle lunety aneb Rebelant o lásce shodně v roce 1992). I to byl možná důvod zvýšeného zájmu posluchačů (za podpory upoutávek na vlnách ČRo) o předmětný koncertní záznam.
Do budoucna si přeji, aby se podobně vzácných a kvalitně natočených audio/video dokumentů objevilo více. Odkaz KK přetrval a mnohdy (v některých ohledech žel bohu) je stále aktuální.
Plzeňský harmonogram KK
10. 1. 1990:
Podvečerní koncert ve Sboru Karla Farského (v ulici Husitská). Dnes objekt nese název Kostel Krista Dobrého pastýře. Vystoupení zorganizoval Ivan Jáchim pro kamarády a koordinační výbor OF. Výtěžek byl věnován na pomoc amnestovaným občanům. Uváděl jej husitský duchovní Jiří Silný. Mezi účastníky byl Karel Moudrý z RFE a kamarád Jan Vorlíček (šéf ženské trestnice v bavorském Aichachu), který KK do Československa autem přivezl. Hodina z koncertu prokládaného básněmi je zaznamenána na již zdigitalizované VHS kazetě.
11. 1. 1990:
Rozhovor u snídaně s Vilémem Šedivcem v hotelu Plzeň. (Pravda – Západočeský nezávislý deník, 12. 1. 1990, s. 1.)
Odpolední tisková konference v hotelu Plzeň, odpovědi KK na otázky širokého fóra novinářů zaznamenal a fotografie pořídil Miroslav Schimmer. (Plzeňský přehled, 12. 1. 1990, s. 1–9; též Pravda, 17. 1. 1990.)
Večerní koncert v kulturním domě ROH (tzv. „Dům hrůzy u Radbůzy“), který byl postaven pro účely sjezdů KSČ a v roce 2012 podlehl demolici. Sestřih koncertu se zachoval v archivu ČRo Plzeň. Koncert v druhé polovině provázely zvukové problémy, jež se podařilo odstranit až v úplném závěru. Celý, zhruba dvouhodinový koncert prokládaný básněmi, je zaznamenán na již zdigitalizované VHS kazetě.
Noční jamsession v hotelu Plzeň. Přítomen byl mimo jiné Petr Parlásek, Ivan Jáchim a multiinstrumentalista Milan Benedikt Karpíšek (doprovázel KK na housle). Zpívaly se i lidové písně (např. Ach synku, synku).
12. 1. 1990:
Dopolední rozhovor pro závodní časopis Škodovák s Miroslavem Kupilíkem v hotelu Plzeň Celý audiorozhovor je zaznamenán na již zdigitalizované audiokazetě. (Škodovák 61, 1990, č. 7, s. 3.)
Kolem poledne KK a jeho tým odjíždí do Prahy.
Vzpomínky přímých pamětníků a návštěvníků koncertů
Alexandra Juráčková, dříve Štumpfová (manažerka turné KK, později provozovatelka hudebního klubu v Bratislavě a právnička):
„Můj otec Martin Štumpf i má matka se kamarádili s KK. Často u nás pobýval. Díky tomu jsem se už v prosinci roku 1989 stala manažerkou KK a zůstala jí asi rok. Ve sdělovacích prostředcích vládly povětšinou nepružné poměry. Vzpomínám si kupříkladu na to, že v ČST byli tehdy jak opaření, když jsem jim sdělila, že pokud chtějí KK natáčet a vysílat, tak se to nebude řídit jejich směšným sazebníkem, kdy vystupující dostal několik málo stovek, ale naším. Naprosto se nezohledňovaly individuality…
Na začátek roku 1990 jsme s Karlem naplánovali jeho první oficiální turné napříč republikou. Spousty pořadatelů se nám ozývaly samy…S organizací mi pomáhala moje kamarádka ze studií Petra Horáková, dříve Vojáčková. Já jsem zařizovala organizační a právní záležitosti. Ona převážně ty ekonomické.“[1]
Ivan Jáchim (organizátor plzeňských koncertů KK, později ředitel Měšťanské besedy a významný organizátor veřejného kulturního dění v Plzni):
„V novinách sice byla tehdy otištěna noticka o tom, že koncerty pořádalo nezávislé sdružení ARS,[2] což bylo asi šest lidí, z nichž pouze dva byli aktivní, ale formálně to bylo zřejmě zorganizované ještě přes základní organizaci SSM Stavoprojekt. Tam jsem tehdy pracoval a pod touto hlavičkou jako nesvazák organizoval trochu punkovější, ale legální koncerty ve Svornosti (dříve kulturní dům, podlehl demolici v roce 2019 – pozn. autora) v Plzni na Doubravce.
ARS byla jen krycí známka. Chtěli jsme tu značku zpropagovat. I když jsme onu organizaci pravda založili, jak jen to šlo. Možná ještě před převratem… Jistý si ale úplně nejsem. Zavolal jsem tehdy domů Jiřímu Černému a ten mi dal kontakt na manažerku KK. Domluvili jsme si spolu termín, zajistil jsem sál, propagaci a následně jsem měl trochu obavy. Bude to, nebude to…(smích). A pak nakonec hlásili na Svobodné Evropě, že to bude.
Každopádně koncert v ROH byl vyprodaný v řádu hodin. Plakáty jsem udělal na pauzáky. Nechal jsem je nakopírovat ve Stavoprojektu. Reakce publika byly výborné, jednalo se o tzv. zakázané zboží. Lidi byli natěšení a hlad po KK byl obrovský. On byl bezprostřední, lidi byly bezprostřední…Pro mě první takový veliký koncert.
V rozhlase jsem tehdy nikoho neznal, takže iniciativa ohledně nahrávání koncertu musela přijít asi z jejich strany. Pamatuji si, že jsem se tehdy domlouval s Václavem Ježkem. Což byl zvukový technik a později podnikatel (provozoval soukromé radiostanice a vlastnil vysílače – pozn. autora).
Doba byla taková překotná. Jestli si to dobře pamatuju, tak měsíc před koncertem KK se v tom samém domě ROH konal sjezd krajského výboru KSČ. Tam se řešilo, jestli teda lidové milice a armáda, nebo ne…
Vtipné bylo, že nás po koncertě (mě, manažerku a KK) v kulturáku omylem zamkli. Já, přestože jsem tam nebyl poprvé, jsem to zázemí vůbec neznal. Takže jsme jezdili s obrovským nákladovým výtahem z patra do patra zhruba půl hodiny, než se podařilo najít nákladovou vrátnici a východ ven (smích).
Během pobytu KK jsme měli možnost prodebatovat mnoho hodin a musím říct, že mne překvapila jeho jistá kritika směrem k osobnostem, kterých jsem si tehdy vážil. Vážím si jich dodnes, ale zpětně uznávám, že KK měl v mnoha ohledech pravdu.
V průběhu dalších let jsem KK organizoval zde v Plzni ještě snad dva velké koncerty tady v kulturáku. Na plzeňském festivale písničkářů jsem se nepodílel, to organizoval Jiří Větrovský. A pak jsem KK uspořádal ještě jedeno menší vystoupení. Tímto to skončilo, pak bohužel zemřel.“[3]
Petr Parlásek (kameraman turné KK, později podnikatel a výtvarník):
„První koncert v ROH v Plzni 11. 1. jsem točil na videokameru pouze pro svou vlastní potřebu. Hodně času byla kamera na stativu, protože mi tekly slzy. Byla to obrovská euforie. Měl jsem na sobě teplou bundu, ve který jsem se příšerně potil. Na zádech byla přišitá československá vlajka a na prsou zase logo ČST. To logo mi vyrobil kamarád. Jak jsem se dral k pódiu, tak mi lidi sami uhýbali, a dokonce mě tlačili na jeviště, abych měl lepší záběr (smích). Jenže o přestávce na mě udeřila Karlova manažerka. Řekla mi, že ví, že nejsem od televize a nemám s nimi žádnou smlouvu. Vše se mělo dořešit příští ráno u snídaně v hotelu Plzeň s KK osobně.
Po koncertě jsem se ovšem ještě společně s mým kamarádem Milanem Benediktem Karpíškem dostal na noční jamsession v hotelu Plzeň. Kryl nás tam všechny uvítal zdravicí: „Uchop svoji sklenin/vypij obsah celý/Lenin“. Ráno jsem seděl u stolu a kamera byla přichystaná na stativu. Načež přišel Kryl a řekl: „Vypni ten krám!“ Nakonec měl pochopení a byl shovívavej. Záznam koncertu mě nedonutil smazat. Vřele a přátelsky jsme si popovídali a nakonec mi řekl: „Za dvě hodiny odjíždíme, jestli chceš, tak můžeš jet s námi a budeš kameramanem tohodle turné.“ To jsem nemohl odmítnout. Bylo to pro mne něco nepředstavitelného…
Koncerty (ale i události ze zákulisí) byly točeny poloprofesionální videokamerou Grundig S-VS180. Přivezl mi ji tehdá kamarád z Německa. Karlovi jsem dal slib, že mu všechny kazety po ukončení turné pošlu, aniž bych si pořídil záložní kopie. Své slovo jsem dodržel a veškeré natočené materiály předal KK, kde jsou dnes, nevím. Někteří lidé byli po koncertech na Moravě tak nadšení, že jsme je po pár dnech viděli znovu na Slovensku. Ta euforie byla opravdu opojná a celé to turné byla jedna velká oslava. Od té doby jsem už nic podobného nezažil.“[4]
"Na turné nás doprovázeli dva hoši, v podstatě ochranka, které Karlovi poslal jeho přítel Milan Kňažko z občanského politického hnutí „Verejnosť proti násiliu“ (nálepku VPN na kytaře měl Karel už od začátku turné, asi ji dostal už v Bratislavě na konci roku 1989 – pozn. autora). Byli to fajnový klucí, sporťáci. Dávali na Karla pozor. Ne že by byl někdo nepříjemný, ale kolikrát byl vůbec problém se dostat skrze davy dovnitř koncertního sálu. Každý ho chtěl mít chvíli pro sebe. Což se dělo hlavně po koncertě, kdy přijímal kytice, podepisoval gramodesky apod.
Když to shrnu, tak jsme jezdili (dvěma auty) v tomto složení: KK, řidič, já, Petra Vojáčková s Alexandrou Štumpfovou a dva členové ochranky. V rámci zájezdu hrál i mimo veřejná pódia. Bylo to kdesi v příhraničí se Slovenskem. Přesnou lokaci už si nevybavím. KK se přidal k cimbálové muzice (bez kytary) a celý večer zpíval lidovky. Bylo to v určitých okamžicích až dojemné…
Celé turné bylo zakončeno zhruba týdenním odpočinkovým pobytem v hotelu u Štrbského Plesa ve Vysokých Tatrách. My to měli za odměnu a Karel potřeboval dobít baterky. Po celé té šňůře koncertů byl dost vyčerpaný. Během celé doby se hodně pilo a ponocovalo. Obdivoval jsem ho a ptal se sám sebe, kde bere energii na to, aby se během relativně rychlé doby dal do pořádku a odzpíval dvouhodinové představení s vidinou toho, že po něm bude ještě dlouho podepisovat desky, fotky, besedovat a často i opět zpívat.“[5]
Ivan Hoffman (písničkář, později komentátor a novinář):
„Fotografie, kde jsme s KK zachyceni (později otištěná uvnitř obalu LP – pozn. autora) pochází zřejmě z bratislavského koncertu, kdy jsme spolu vyprodali sportovní halu. Pak už jsme tuším byli na jednom pódiu jenom v Lucerně, kdy jsem mu křtil desku. Ale je to tak dávno, že už za vzpomínky neručím…“[6]
Jiřina Vilímková (návštěvnice koncertu):
„KK měl koncert na zimním stadionu v České Lípě dne 20. 1. 1990 od 17 hodin, poznamenala jsem si to tehdy do kalendáře… Pamatuji si, že byla tenkrát velká zima a rozlaďovala se mu kytara. Atmosféra koncertu byla velmi příjemná. Velká euforie ze svobody… Znali jsme ho z rádia Svobodná Evropa a on byl najednou před námi.“[7]
Jiří Silný (duchovní Církve Československé husitské, později ředitel Ekumenické akademie Praha):
„Byl jsem v té době duchovním Sboru Dr. Karla Farského. Koncert KK dne 10. 1. 1990 jsem uváděl a měl jsem také krátkou promluvu. Už si nepamatuji, kdo jej zprostředkoval. V našem kostele jsem po několik let organizoval alternativní festival Malá husitská Porta (paralelně k té hlavní na Lochotíně), vánoční koncerty kapely Znouzecnost a tak podobně. Takže se v Plzni vědělo, že je to vhodné místo. Vím, že jsme koncert nijak nepropagovali – nebyl snad ani čas, ale rozkřiklo se to. Pan Kryl přijel o něco dřív – mám dojem, že jel rovnou z německého exilu, ale to si nejsem jistý…
Jakmile začal zpívat, tak to bylo velmi silné. Ukázalo se, že moje obava, aby nezpíval nějaké ty svoje „častušky“ byla neopodstatněná. Myslím, že chrámový prostor vlastně byl velmi blízký jeho existenciálnímu, vlastně tragickému umění. Nikdy to nebyla vyloženě moje hudba, ale tohle setkání je nezapomenutelné, historická chvíle, respekt – i potom vůči jeho kritickému působení v nových poměrech, kdy se přestal jako ikona nového establishmentu hodit. Ale zase našel svoje místo.“[8]
Výčet některých představení z koncertního turné:
11. 1. Plzeň – Dům kultury ROH, Liptovský Hrádek, 15.1. Poprad, 17.1. Brezno - Kostel Nanebevzetí Panny Marie, 19.1. Praha - Česká zemědělská univerzita, 20.1. Česká Lípa – zimní stadion, 21.1. Lucerna Praha, 23.1. Ostrava (společně s Josefem Streichlem), 24.1. Bohumín, 25.1. Zlín, 27.1. Bratislava
Zdroj: Vojtěch Klimt – Akorát že mi zabili tátu (nakladatelství Galén, rok vydání 2021, čtvrté, přepracované a doplněné vydání, ISBN 978-80-7492-504-7)
[1] Telefonický rozhovor s Mgr. Alexandrou Juráčkovou (dříve Štumpfovou) vedl Vít Vavřina dne 14. 11. 2022.
[2] Pravda – Západočeský nezávislý deník, 20. 1. 1990, s. 2.
[3] Rozhovor s Ivanem Jachimem vedli Vít Vavřina a Ondřej Jurásek 9. 11. 2022 v Plzni (v Dominkánské ul.).
[4] Rozhovor s Petrem Parláskem vedli Vít Vavřina a Ondřej Jurásek 9. 11. 2022 v Plzni (AZYL Bar Galerie Kavárna).
[5] Rozhovor s Petrem Parláskem vedl Vít Vavřina 12. 5. 2023 v Praze.
[6] Emailová korespondence autora s Ivanem Hoffmanem z 27. 1. 2023.
[7] Emailová korespondence autora s Jiřinou Vilímkovou z 25. 9. 2024.
[8] Emailová korespondence autora s Jiřím Silným z 9. 10. 2024.
Související
-
Nový objev nahrávek Noneta Karla Krautgartnera. Poslechněte si koncert z roku 1957
V exkluzivní premiéře uvádíme historickou nahrávku Noneta Karla Krautgartnera ze IV. Jugoslávského rozhlasového festivalu taneční hudby 1957.
-
To, že Kryl Bratříčka vůbec natočil, je velký zázrak, tvrdil kritik Jiří Černý
„Písnička je něco, co má vzniknout samo od sebe. Když zhudebňuji už napsaný text, je to složité,“ tvrdil Karel Kryl v pořadu Dagmar Misařové z roku 2014.
-
Ondřej Jurásek: Jazz na počátku „elektrického století“ optikou českých periodik
Pronikání jazzu do českých zemí na přelomu desátých a dvacátých let je spojováno s přílivem zahraniční taneční hudby s afroamerickými prvky.