Zdena a Václav Fleglovi: Dismanův soubor dovršil 80 let své existence

Miloslav Disman u mikrofonu|foto:autor neznámý, Archiv Českého rozhlasu

Početně rozsáhlý „recitační“ soubor nevznikl na půdě rozhlasové instituce, Miloslav Disman kolem sebe shromáždil nadšené žáky tzv. pokusných škol v Nuslích. Velmi záhy po vzniku tělesa, které Vladislav Vančura začal nazývat „Dismanovým souborem“ (stalo se tak během natáčení filmu Na sluneční straně), vznikly první příspěvky pro živé rozhlasové vysílání. Stylizovaná reportáž Podblanické děti návštěvou v Praze byla odvysílána 15. května 1931 (společná fotografie je nejstarším dokladem tohoto druhu v rozhlasovém archivu, zvukový záznam nebyl pořizován a není k dispozici ani scénář pořadu), z konce května 1931 už však zvukové fragmenty zachovány jsou. Sám Miloslav Disman stanovil přesné datum vzniku DRDS na 15. září 1935, tedy na den, kdy on sám nastoupil do redakce školského rozhlasu.

Dismančata na obálce britských Timesů (22. 1. 1947)|foto: Archiv ČRo

Nesmírně úspěšným se stalo téměř desetitýdenní hostování souboru ve Velké Británii a Holandsku, k němuž došlo na přelomu let 1946–1947. Tehdy uskutečnil DRDS celkem 98 vystoupení a koncertů, představil se v deseti rozhlasových a televizních pořadech BBC. Turné přineslo rozhodující podněty k dalšímu rozvoji souborové práce. V září 1951 byl pak souboru přiznán statut stálého tělesa Čs. rozhlasu. Miloslav Disman stál v jeho čele do roku 1973, v letech 1973–1990 vedl soubor režisér Jan Berger.

Zdena a Václav Fleglovi|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Od roku 1990 až do roku 2015 byli vedoucími Zdena a Václav Fleglovi. Stejně jako v předchozích desetiletích jejich předchůdci spolupracovali také oni s celou řadou osobností. V oblasti rozhlasové práce to byli mj. Karel Weinlich, Hana Kofránková, Libor Vacek, významnou technickou i tvůrčí podporu poskytovala Jitka Borkovcová, ale také Tomáš Zikmund, Miroslav Chnurik a další. Vzhledem k repertoárovému zaměření působili při Dismanově souboru jako hlasoví poradci a korepetitoři pro pěveckou přípravu dětí především Michal Macourek, Kateřina Macourková Hlaváčová, dále Eva Bošková, Eva Svobodová a Petr Mandel. Výjimečné hudebně-slovesné projekty vznikly rovněž přičiněním Jany Koubkové (CD Zobáky a řada titulů pro Vltavu), Jiřího Šlupky Svěráka a Pavla Půty (CD Bumtarata na vrata) a Jana Neckáře (CD Dětské písně a říkadla I–III).

Významnou roli při vedení zkoušek a soustředění měl tým tzv. asistentů vedení DRDS, tvořený odchovanci Dismanova rozhlasového dětského souboru. Podstatnou měrou rozšiřovali pestrost programové nabídky scénické, trvale přinášeli náměty na rozhlasová natáčení a s členy souboru je také samostatně realizovali.

V průběhu desetiletí prošlo řadami DRDS mnoho dětí s dispozicemi a vztahem ke slovesnému umění a k dalším kreativním činnostem. K předchozímu působení v Dismanově souboru se hlásí značný počet osobností, pro něž se právě DRDS stal odrazovým můstkem k budoucí profesní orientaci (mj. Pavel Kohout, Jiří Horčička, Jarmila Šusterová, Zdeněk Borovec, Alena Vránová, Karel Kyncl, Jana Hlaváčová, Jiří Valenta, Eva Sadková, Josef Vinklář, Bohumil Švarc, Aťka Janoušková, Olga Čuříková, Václav Postránecký, Nataša Tanská, Pavla Břínková, Eva Klepáčová, Marek Eben, Gabriela Osvaldová, Petr Mandel, bratři Koptové, Jindřich Fairaizl, Tomáš Töpfer, Pavel Vantuch, Dana Morávková a další).

Také v posledních desetiletích se členové a absolventi DRDS uplatnili v rozhlase profesně, ať už přímo v Českém rozhlase (mj. Pavel Novák, Lenka Jansová, Karel Kratochvíl, Martin Luhan, Adam Rut, Adam Snellgrove), případně v jiných mediálních subjektech (Libor Bouček, Tereza Tobiášová, Markéta Ježková), v televizních a filmových projektech (mj. Kryštof Hádek, Václav Jílek, Radim Špaček, Adam a Sandra Novákovi, Jiří Ployhar, Gabriela Přibilová, Kristýna Květová, Zdeněk Charvát, Tereza Duchková, Daria Špačková, Kateřina Oujezdská, Tomáš Žatečka).

Dětští interpreti jsou už od třicátých let bohatě využíváni především v rozhlasovém vysílání, zejména v rolích dramatického repertoáru, ale také v pořadech publicistických. Vystupují i ve filmech a televizních inscenacích.

O stále vysoké a překvapivě i neklesající četnosti působení dětských představitelů, kteří jsou připravováni v Dismanově souboru, při natáčení literárních a dramatických pořadů v Českém rozhlase svědčí statistické údaje. Zatímco během sezony 1996/1997 účinkovali tehdejší členové ve 106 rozhlasových pořadech, v jubilejní 80. sezoně (2014/2015) se Dismančata podílela na realizaci celkem 146 rozhlasových titulů.

Zájezd DRDS na Prix Bohemia Radio 2019 v Olomouci (zkouška hry "Pepito, (ne)plivej!")|foto:Hana Novenková

Mnozí z dětských interpretů se dočkali ocenění v rozhlasových soutěžích. Na festivalu Prix Bohemia Radio získala v roce 1985 Daria Špačková cenu za dětský herecký výkon ve hře Řekni Ř a řekni ne. V roce 1987 byli oceněni Radim Špaček a Tomáš Longa za dětský výkon ve hře Širé nebe, současně Dominika Šimerková obdržela totéž ocenění za výkon ve hře Má lásko. V roce 1992 byla udělena Ireně Jeřábkové zvláštní prémie za dětský herecký výkon v titulní roli pohádkové hry Heleny Sýkorové Ronja, dcera loupežníka. Několikrát byl oceněn Tomáš Staněk: v roce 1994 získal zvláštní prémii za herecký výkon v roli vypravěče v pohádce Král kamenné srdce, stejně tak byl prémií oceněn za účinkování v rozhlasové hře Markéty Zinnerové Ten prostřední aneb Ještě ty mi dělej starosti. Hlavní cenou Prix Bohemia Radio za rok 1996 v kategorii pro děti a mládež byla oceněna nahrávka kompletního Máchova Máje, k jehož interpretaci se soubor vrátil po šedesáti letech (v Archivu Čs. rozhlasu je uchován fragment nahrávky Máchova Máje z roku 1936). Za dětský herecký výkon ve hře Anička skřítek a Slaměný Hubert byla v téže soutěži v roce 1998 čestným uznáním ohodnocena Sandra Vebrová. Rovněž v roce 1998 dostala hlavní cenu Prix Bohemia Radio hra Přemysla Ruta Viktor a drak, na jejímž vzniku se podílelo několik členů DRDS. V roce 2010 byl v anketě Neviditelný herec nominován Jiří Köhler, stejného úspěchu dosáhl v roce 2015 Matěj Převrátil.

Soubor také připravil pro rozhlasové vysílání desítky autorských pořadů – cyklus Vysílá Rádio Diss, Káva u Dismanů s… (v rámci pořadu Domino), obdobně „na klíč“ vznikly v Dismanově souboru pohádky Sněhurka svatojánská (Jarmila Čermáková), Mluvící balík (Gerald Durrel), O princi Čekankovi (Patrik Ouředník) a posluchači i odborníky ceněný Betlém Klementa Bochořáka.

Dismanův soubor udržuje pravidelný divadelní provoz na několika pražských scénách (divadlo Minor, sál Národního muzea, farnost U Jákobova žebříku atd.) i na zájezdech. Dismančata nastudují a uvedou v průměru tři až čtyři scénické premiéry v sezoně.

Dismanův soubor často hostuje i v zahraničí. Takhle pózovali jeho členové před Atomiem v Bruselu|foto:Václav Flegl, Český rozhlas

Účinnou formou propagace Českého rozhlasu bylo také několik zahraničních zájezdů, například do USA, Velké Británie, Francie, Německa, Švédska, Belgie, Portugalska, na Slovensko, zúčastnil se prestižních festivalů u nás (Pražské jaro 1999, opakovaně festivalu Devět bran) i v zahraničí (mj. Festival du Marais v Paříži). Na vzniku divadelních inscenací se v posledních sezonách podíleli také čerství absolventi DRDS, kteří i touto cestou pokračovali ve svém profesním růstu (Zdeněk Bartoš působí jako umělecký šéf Západočeského divadla v Chebu, režii se věnuje Tomáš Staněk, vůdčí osobnost umělecké skupiny OLDstars, provozující již dvě stálé scény v Praze, včetně Dětského studia, respektovanými tvůrčími osobnostmi jsou Štěpán Pácl, nově nastupující kmenový režisér ND, Adam Rut, Vojtěch Bárta, v oblasti tvořivé dramatiky pak např. Zuzana Horáková, Daniela von Vorst, Alexandra Luhanová).

Členové DRDS ve hře "The Fifth Elephant"|foto:Václav Chaloupka

K nejúspěšnějším scénickým titulům patřily mj. dětská opera Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistera Brundibár, nastudování pohádky Patrika Ouředníka O princi Čekankovi, jevištní ztvárnění Bradfordova Černošského Pána Boha a pánů Izraelitů, Holanovy Zdi, klasická pohádka Sněhurka svatojánská Jarmily Čermákové, pásmo z poezie Václava Hraběte Příliš velké srdce, komedie Jak je důležité míti Filipa nebo osobitá Hra na mušketýry aneb Dvě hodiny dějepisu. Zdařilým titulem bylo osobité nastudování Sofoklovy Antigony, uvedené s mimořádným úspěchem také ve Francii. Na zahraničních zájezdech se s ohlasem setkala také inscenace Peaceničky, založená na prvcích české a moravské lidové slovesnosti a hudebního folkloru. V české i anglické verzi (na švédském turné) byl uváděn muzikál Nezůstávej sám/Never Be Alone norského autora Arne Bendiksena. Zcela výjimečným se stalo také nastudování sedmdesátiminutové hry The Fifth Elephant v angličtině (!). Z literární předlohy nedávno zesnulého autora Terryho Pratchetta a s jeho osobním souhlasem scénář upravil a inscenaci režijně nastudoval Adam Snellgrove v roce své maturity (Adam dnes připravuje denně anglické příspěvky pro vysílání Reginy). Není příliš potěšitelné, že bilingvní dispozice některých členů DRDS v angličtině či francouzštině nyní není Českým rozhlasem využívána jinak než v uvedených scénických titulech….

V průběhu 80. sezony byla uvedena obnovená premiéra Květovaného koně Norberta Frýda a také sborový přednes básnické sbírky Renaty Pohorské Kam kane mana, v symbolickém formálním návratu připomínajícím tvorbu zakladatele souboru Miloslava Dismana.

Uplynulých osm desetiletí DRDS bylo všestranně a především důstojným způsobem připomenuto v celé uplynulé sezoně, zejména pak v září t. r. Během celého měsíce byla v Galerii Vinohradská 12 instalována výstava Radost, která trvá – DRDS *15. 9. 1935 autorů Václava Flegla a Miloslava Dismana ml., zachycující na tematicky koncipovaných panelech profil a charakteristiku ojedinělého uměleckého tělesa. Některé z dokumentů byly vystaveny vůbec poprvé, např. originál strojopisné kroniky Pavla Kohouta z prvního z tzv. Broučkových letních soustředění, pořádaných každoročně už od roku 1944. Stejně vzácné jsou vzpomínky vrstevníků na tři oběti květnových bojů v roce 1945 z řad souborových členů a dokumenty, fotografie a novinové články vztahující se k nositeli prvního československého filmového Oskara Ivanu Jandlovi.

Soubor sám završil 80. sezonu v dobré kondici, s řadou individuálních i celosouborových úspěchů. Matěj Převrátil byl spolu s věhlasnými dospělými herci nominován v anketě „Neviditelný herec“, Sebastian Baalbaki a Mikuláš Převrátil byli dvěma ze tří nominovaných v dětské kategorii „Ceny Františka Filipovského“ za dabing. Po několika letech letos v červnu Dismanův soubor opět vycestoval na zahraniční zájezd: v Bruselu uvedl osm představení čtyř různých scénických titulů.

Samotné završení sezony spolu s uzavřením naší pětadvacetileté éry a uvedením Jany Frankové do funkce umělecké vedoucí DRDS se konalo v Minoru v úterý 29. září 2015 za značného zájmu bývalých členů, souborových spolupracovníků, přátel a podporovatelů.

Zdá se, že právě stabilita a kontinuita je jedním z rozhodujících činitelů v činnosti souboru. Své nástupkyni Janě Frankové jsme proto zcela spontánně a staromilsky popřáli stejných pětadvacet let, aby mohla souboru vtisknout vše, co si nyní předsevzala.

Prvotním úkolem je a trvale zůstane příprava dětí pro rozhlasové potřeby: kdysi převážně pro interpretaci dětských rolí v dramatických pořadech, poté i publicistické formy, nyní včetně dovedností spojených s formáty nových médií. V průběhu let se konkrétní požadavky ze strany zadavatele a zřizovatele proměňovaly a budou proměňovat, počty natáčených her, pohádek a četeb o tom poskytují výmluvné svědectví. Sami jsme byli zjevně nejproduktivnější a nejspokojenější v době, kdy jsme působili přímo v organizačním začlenění stanice „Praha“ (nyní „Dvojka“): vazba na program byla přímá, bez jakýchkoliv mezičlánků, které s sebou leckdy přinášejí zamlženou odpovědnost a neprůhledné, případně alibistické ne/rozhodování. Tehdy jsme několikrát natočili rozhlasový tvar (dnes by se řeklo „projekt“), který byl nejprve využit k samotné výuce a orientaci souborových členů, poté uveden scénicky, natočen a následně i uzavřen v podobě žánru dětské publicistiky. Za jeden z příkladů je možné připomenout pohádku O princi Čekankovi, kterou soubor „četl“ autorovi Patriku Ouředníkovi, hrál ji v úpravě a s hudbou souborové odchovankyně Petry Krištofové, natočil ji jako rozhlasovou pohádku a poté „herci“ besedovali ve studiu s autorem – kdo z rozhlasových kolegů se dnes může pochlubit úlovkem v podobě rozhovoru s Patrikem Ouředníkem?

Na stejně jednoduchém principu vznikaly souvztažné a logicky soustředné i návazně odvíjené programové a výchovně vzdělávací prvky (v dnešní terminologii „projekty“), pro něž však nebylo třeba projektových manažerů, neboť jejich iniciátory a realizátory zároveň byli kromě uměleckého vedení souboru také jeho domácí, případně i zahraniční partneři. Je známou skutečností, že tvůrčí kooperace DRDS a francouzského souboru Les Mauvaises Herbes byla v letech 1993 až 2000 dokonce pokrývána smlouvou mezi Českým rozhlasem a francouzským regionem Dauphiné. Na základě společných soustředění vznikaly dvojjazyčné inscenace (mj. Antigona, Trojmodro/Trois bleu), uváděné jak ve Francii, tak v České republice, a nakonec i performance, jež se staly součástí festivalu „Praha 2000 – evropské město kultury“ pod názvem Pražské zdi/Les Murs de Prague, přičemž konkrétními výstupy byly také rozhlasové pořady vysílané na celoplošných okruzích Českého rozhlasu.

Podobných příkladů by bylo možné uvést celou dlouhou řadu. Mnohem důležitější však je, aby Janě Frankové byl umožněn návrat k těmto komplexním postupům, primárně vyrůstajícím z pedagogického vkladu a erudice, nikoliv z diktátu restrikcí rozpočtu, absence plánu, nedostatku prostorových kapacit apod. Tradice souboru i jeho současná technická připravenost, spojená s typovou různorodostí, jsou nepochybně dobrou základnou pro různorodé potřeby současného Českého rozhlasu – i pro Český rozhlas v hledáčku jeho vizí.

Zdena a Václav Fléglovi|foto:Vojtěch Havlík, Český rozhlas

Je potěšitelné, že zájem o působení v řadách souboru roste: v těchto dnech se konal konkurz, jehož se zúčastnilo 140 dětí, aniž by tato akce byla jakkoliv propagována. Přetavit tento zájem dobrým výběrem dětí a jejich kvalitní průpravou pro aktuální potřeby Českého rozhlasu, to už je na novém týmu v čele DRDS. A my dva tomu budeme rádi přihlížet – a „u rádia“ naslouchat.

(Tento text vyšel původně ve Světě rozhlasu 34, 2015.)