Za Radkem Kubičkem

Když se první lednový čtvrtek letošního roku sešel zástup rozhlasových pracovníků, rodiny a přátel Radka Kubička v kostele sv. Antonína v Praze, mrzlo. Bylo to smutné loučení s člověkem, který zasvětil celý svůj život práci pro rozhlas. Většina nekrologů, které se během vánočních svátků vynořily na internetu a sociálních sítích, opakovaly, že zemřel novinář, komentátor a kmenový pracovník ČRo Plus. A byla to samozřejmě pravda, stejně tak to byla nutná novinářská zkratka. Slovy jeho staničního kolegy Ondřeje Konráda dodejme, že byl vůdčí duší pořadu Názory a argumenty. Ale pro rozhlasovou historii byl mnohem víc.

Vystudovaný žurnalista totiž zasvětil svou třicet pět let dlouhou profesní dráhu téměř výhradně práci rozhlasového novináře. V osmdesátých letech byl, s jistou nadsázkou, vášnivým posluchačem Rádia Svobodná Evropa. Tam také krátce po listopadu 1989 odjel na stáž, aby se mu brzy splnil sen. Stal se profesionálním novinářem této stanice. Odtud pochází také jeho oblíbený bonmot, že „i hloupý komentář, o polovinu zkrácený, je o polovinu chytřejší.“ Prý ho to naučil jeho první redakční vedoucí Milan Schulz. Ve Svobodné Evropě se pak stal i tím, čím byl později pro Český rozhlas 6 či Plus – kronikářem a opravdovou studnicí vzpomínek, které v sobě absorbují redakční minulost. Byl to on, kdo si vždy vzpomněl na výročí kolegy či jeho úmrtí. 

Po zrušení českého vysílání Svobodné Evropy pokračoval v práci pro Český rozhlas 6 a později Plus. Podle jeho blízkého kolegy komentátora Petra Hartmana se Radko vždy snažil, aby ve vysílání zaznívaly pestré názory: „Razil zásadu, že demokracie je diskuze." A pokud jsou názory podloženy fakty nebo argumenty, mají právo na to, aby byly slyšet. Potvrzuje tak vzpomínky mnoha jeho přátel a kolegů: Radko Kubičko byl v názorech vždy přímý, ale nikdy záludný. Stejně tak uznával právo na podložený názor, s kterým on sám naprosto nesouhlasil. Se špetkou piety musíme dodat, že byl celou duší novinář a srdcem pracovník rozhlasu. Čest jeho památce…