Tomáš Bělohlávek: Odborné rozhlasy
Studie se věnuje trojici tzv. odborných rozhlasů, které v meziválečném období působily v rámci československé rozhlasové společnosti Radiojournal.
V době 1. republiky tvořily důležitou složku rozhlasového vysílání tzv. odborné rozhlasy, které postupně vznikaly v letech 1926−1927 a na další přibližně dvě desetiletí významně obohatily program. Nejstarším a nejvýznamnějším byl tzv. zemědělský rozhlas, který o několik měsíců později doplnil dělnický rozhlas, a konečně v roce 1927 začal na vlnách tehdejšího Radiojournalu vysílat své pravidelné relace také rozhlas pro průmysl, obchod a živnosti. Odborné rozhlasy reprezentovaly široké zájmy svých stavů. Tedy zemědělského obyvatelstva (rolníků a statkářů), dělnictva a manuálně pracujících, živnostníků, obchodníků a průmyslníků. V meziválečném období nebylo možné si založit a provozovat vlastní rozhlasovou stanici, takže výše zmíněné odborné rozhlasy byly závislé na spolupráci s Radiojournalem, který zabezpečoval technický provoz, propůjčoval svá studia, hlasatele i vysílací relace. Naopak odborné rozhlasy musely vytvářet vlastní programovou skladbu svého vysílání, dodávat před každou relací textové podklady a zajišťovat účinkující. Všechny tři odborné rozhlasy měly své autonomní redakce a samostatnou správu.
Zemědělský rozhlas
Zemědělské vysílání má velmi dlouhou tradici. Prvorepublikový Radiojournal zařazoval již v roce 1924 do svého programu krátké zprávy a hlášení o předpovědi počasí a informace o vývoji na plodinové burze a dobytčích trzích. S myšlenkou založit zemědělský rozhlas, který by každodenně informoval selský lid o novinkách v nejrůznějších odvětvích zemědělství, přišel dr. Adolf Ernest, který v roce 1925 přednesl na zasedání Ústředního výboru Zemědělské jednoty svůj referát o výhodách rozhlasového vysílání pro zemědělce a venkov.
Jaké byly hlavní cíle zemědělské radiofonie? Podle představ Adolfa Ernesta měl zemědělský rozhlas přispět ke zlepšení kultury, informovanosti a vzdělanosti na venkově, sblížit vesnici s městem a přirozeně zkvalitnit zemědělskou výrobu a pomoci rolníkům efektivně hospodařit. Nápad Adolfa Ernesta založit zemědělský rozhlas byl přijat a 13. února 1925 byla vytvořena komise k jeho zřízení. O deset měsíců později bylo založeno kuratorium zemědělského rozhlasu, jehož členové měli za úkol finalizovat přípravné práce k vlastnímu zahájení vysílání. U kolébky zemědělského rozhlasu stáli, kromě výše zmíněného Adolfa Ernesta, také poslanec Jan Černý a předseda Zemědělské rady a Zemědělské jednoty Adolf Prokůpek. Ke konci roku 1925 byli přijati první dva redaktoři. Stal se jím Jaroslav Prokop, který měl mít na starosti kulturní záležitosti, a Bohuslav Horák, který se věnoval ryze odborným zemědělským věcem. Souběžně s budováním redakce vrcholily přípravy v oblasti vlastní propagace zemědělského rozhlasu, kterou zajišťovala Zemědělská jednota.
První vysílání se uskutečnilo dne 3. ledna 1926 v 11 hodin dopoledne projevem poslance Jana Černého z paláce Orbis, následovalo vystoupení dr. Milana Hodži, který pohovořil o významu rolnictva a porozumění národů, a prorektora ČVUT Vladislava Brdlíka, jenž měl přednášku o významu vědy pro zemědělskou praxi.
Program zemědělského rozhlasu byl nejprve přenášen ze Kbel, od března roku 1926 přešlo vysílání pod strašnickou stanici. Moravští rolníci si mohli naladit agrární program též od roku 1926. Vysílání pro zemědělce na Slovensku bylo spuštěno 12. dubna 1927 v Bratislavě a 24. dubna 1927 v Košicích. Dodejme, že i jazykové menšiny měly svá vysílání. Německý zemědělský rozhlas spustil činnost v roce 1926 a na Slovensku bylo zahájeno vysílání pro maďarské zemědělce od roku 1930.
Jen za první rok existence se mohl zemědělský rozhlas pochlubit úctyhodnou statistikou odvysílaných relací: 622 meteorologickými zprávami, 3120 hospodářskými informacemi, 1400 burzovními zprávami, 1250 odbornými pojednáními a více než 200 přednáškami a referáty. (Prvý rok činnosti Zemědělského rozhlasu československého. Praha 1927, s. 5−6.)
Řekněme si nyní několik slov o charakteru programu. Ve vysílání se nejprve objevovaly povětrnostní a meteorologické zprávy, informace z plodinových burz a odborné přednášky. Později redakce obohatila program o speciální rubriky, tzv. hlídky, drobné články, fejetony, dialogy, rozhlasová interview, pásma, a dokonce o jednoduché dramatické útvary podobné rozhlasovým hrám. Z oblasti zemědělského zpravodajství byly posluchačům poskytovány aktuální informace o vývoji cen na plodinových burzách v Praze, Brně, Olomouci, Plzni a Bratislavě. Hospodářské zpravodajství bylo také doplňováno zvláštními notickami o trzích s důležitými zemědělskými komoditami, především s řepným cukrem, dále s chmelem, s nímž se obchodovalo v Žatci, Roudnici nad Labem a v Norimberku. Zemědělský rozhlas neopomenul informovat o dobytčích, koňských a masných trzích, stejně tak i o lnářské a dřevařské burze v Praze, Brně a Bratislavě. Pěstitelé i překupníci ovoce a zeleniny kvitovali speciální hlášení o cenách těchto produktů z trhů v Ústí nad Labem a v Lysé nad Labem. Do vysílání se běžně dostávaly i zprávy o fluktuaci cen másla, vajec, mléka apod. (Jaroslav Šafránek: Co máme věděti o rozhlasu. Praha 1934, s. 101−102.)
Z odborných přednášek se nejčastěji objevovala témata o rostlinné a živočišné výrobě, chovu a péči o hovězí a vepřový dobytek, drobné domácí zvířectvo, údržbu zemědělských strojů a techniky. Dále o používání chemických prostředků a boji proti škůdcům na polích a zahradách, ošetřování ovocných stromů, výnosech jednotlivých plodin, lesnictví a myslivosti. Samozřejmostí byla i odborná pojednání o nejnovějších postupech soudobého zemědělství, příspěvky od výzkumných a veterinárních ústavů a laboratoří. Obecně byla sledována témata, která souvisela s vývojem zemědělských a polních prací v průběhu agrárního roku. K mikrofonu byli zváni pouze uznávaní odborníci v daném oboru. Nabídka programu pro rolnictvo bývala ve 30. letech také obohacována o besídky s venkovskou mládeží, reportážemi ze zemědělských slavností, žní a dožínek, agrárních průmyslových závodů, vesnických kulturních akcí apod. Odbornou část programu doplňovaly od roku 1930 jednou až dvakrát do měsíce tzv. lesnické, myslivecké, zahradnické, drůbežářské, králíkářské, včelařské a později i literární hlídky, které informovaly zájemce o nejnovějších poznatcích v daném zemědělském odvětví. Tyto speciální rubriky měly úspěch i u městských posluchačů, neboť podávaly informace mimo jiné o chovu domácích mazlíčků či pěstování pokojových rostlin. Ve vysílání se nezapomínalo ani na venkovské ženy a hospodyně a jejich starosti o každodenní chod domácnosti, organizaci práce, hygienu, výchovu dětí a mládeže.
Pro zpestření programu přistoupil zemědělský rozhlas v roce 1927 k zařazení scének dvou typických českých rolníků, kteří vtipně glosovali nejrůznější odborná témata a podávali svým posluchačům odbornou látku lehkým, nenuceným způsobem. Zároveň také pravidelně odpovídali na dotazy, které přicházely do redakce. Tyto postavy se jmenovaly Tomáš Brázda a Matěj Rákos a ve skutečnosti je ztvárnili redaktoři Jaroslav Prokop a Bohuslav Horák. Jejich hovory i posvícenské, masopustní a pouťové písně byly tak oblíbené u posluchačů, že dokonce v roce 1930 vyšly knižně. Později se objevovaly ve vysílání i jiné figurky, například Pantáta Dubský s Jirkou, ale jejich úspěch již nedosahoval takové úrovně. Kromě dialogů a scének se začalo experimentovat i s vyššími formami umělecké tvorby, takže program měl být postupně obohacován o vlastní odborné „rozhlasové hry“. První takový pokus byl přenášen na rozhlasových vlnách dne 17. října 1926. (Bohuslav Horák: Rozhlas a zemědělství. Praha 1935, s. 59.)
Zemědělský rozhlas se snažil zvát k mikrofonu známé osobnosti, politiky, spisovatele i kulturní pracovníky, aby se vyznali ze svého vztahu k půdě a venkovu. V takových relacích hovořili např. herci Zdeněk Štěpánek a Bedřich Karen, malíř Václav Rabas či Jan Konstantin. Do vysílání byli zváni spisovatelé, kteří se zabývali tematikou života na venkově. Můžeme připomenout alespoň Karla Václava Raise, Josefa Holečka či Karla Legera. Z etnografů a folkloristů například Renátu Tyršovou či Čeňka Zíbrta. U posluchačů byly velmi oblíbené přednášky o lidovém umění a kultuře, dějinách venkova, sociálních otázkách na vesnici, stejně tak pojednání o lidových zvycích, písních, krojích apod. Takový program navíc přispíval k rozšiřování zájmu rolnictva o odbornou literaturu, historii a kulturu. Ve vysílání se objevovaly i ucelené programové řady. Mezi úspěšné cykly tak můžeme jmenovat např. Co dala česká zemědělská věda světu či Proč mám rád svou půdu. Není jistě bez zajímavosti, že malá část přednášek byla pronášena také ve francouzském a anglickém jazyce. Z Košic se ojediněle vysílalo též v ruském jazyce. Bohatou pestrost programu a paletu nejrůznějších žánrů vhodně doplňovala také lidová a dechová hudba. Jistou zajímavostí je také to, že v roce 1929 zvala redakce zemědělského rozhlasu vyslance a chargés d´affaires v Československu, aby promluvili k posluchačům o zemědělství ve svých zemích. První takovou přednášku pronesl dne 20. ledna 1929 holandský vyslanec Müller van Werendyke pod názvem Holandské zemědělství se zvláštním zřetelem k zemědělskému družstevnictví. (Hana Klimešová: Prvních deset let pražského zemědělského rozhlasu (1926−1936). In: Kapitoly z dějin Čs. Rozhlasu. Praha 1968, s. 149.)
Pokud se týká podílu jednotlivých relací, pak můžeme konstatovat, že např. v letech 1933−1934 připadalo na přednášky a lidovýchovná pojednání 42 % z celkového vysílacího času zemědělského rozhlasu, zpravodajské relace zabíraly 34 % a na dialogy, reportáže, rozhovory a rozhlasové hry zbývalo 24 %. (Bohuslav Horák: Rozhlas a zemědělství. Praha 1935, s. 59.)
Zemědělský rozhlas propagoval své pořady v mnoha denících a časopisech. Za všechny uveďme alespoň list Zemědělská jednota, Venkov, Lidový deník, pochopitelně týdeník Radiojournalu, Československý zemědělec či Zemědělský pokrok. Aktivní spolupráce probíhala také s Československou tiskovou kanceláří a Syndikátem zemědělských novinářů a spisovatelů. Další vhodné reklamní pomůcky, jichž zemědělský rozhlas hojně využíval, byly celostátní i krajské hospodářské a zemědělské výstavy, na nichž se pořádaly mimo jiné veřejné rozhlasové poslechy. Pro zájemce o radiofonii zřídil zemědělský rozhlas technickou poradnu, které bylo možné jednak adresovat své dotazy ohledně technických problémů na přijímačích, jednak zasílat porouchané přístroje, které byly bezplatně opravovány. Navíc radiotechnická poradna doporučovala případným zájemcům nákup vhodných aparátů. K další propagaci zemědělského rozhlasu přispělo i spuštění pravidelného radiotechnického kurzu pro radioamatéry od podzimu roku 1926.
Zemědělský rozhlas měl velkou podporu u vládních kruhů. Především v agrární straně a jejím vrcholném představiteli Antonínu Švehlovi, který propagoval již od poloviny 20. let rozhlasový přijímač do každé domácnosti, a dále v Milanu Hodžovi, Rudolfu Beranovi či Otakaru Srdínkovi. Kromě politických představitelů se také opíral o nejrůznější zemědělské organizace a korporace. Zejména o Zemědělskou jednotu československou, Ministerstvo zemědělství ČSR, Centrokooperativ, Rolnickou vzájemnou pojišťovnu, Ředitelství státních statků a lesů, Svaz československých velkostatkářů apod.
Příchod 2. světové války znamenal pro zemědělský rozhlas období programových změn. Už na podzim roku 1938 přestala působit redakce v Košicích a od 14. března 1939 také v Bratislavě. Program v roce 1939 byl poměrně nepravidelný, v druhé polovině roku byly dokonce zrušeny některé dlouholeté relace, například povětrnostní informace, zprávy burzovní a tržní. Omezeně vysílal zemědělský rozhlas z Brna a Ostravy. Redakce navíc musela do vysílání v průběhu 2. světové války pravidelně zařazovat přednášky o úspěších a vývoji zemědělství v Německé říši. (Zemědělská jednota. 15. 3. 1940.)
V roce 1941 slavil zemědělský rozhlas 15. výročí své existence a svým posluchačům se pochlubil v celostátních denících úctyhodnou statistikou. Pravidelní „konzumenti“ jeho programu tak mohli od začátku vysílání vyslechnout přibližně 18 700 povětrnostních zpráv, přes 96 000 hospodářských zpráv, 34 000 burzovních a 23 600 odborných pojednání, přes 10 000 přednášek, kolem 2000 rozhovorů a 840 scének. (Venkov. 8. 1. 1941.)
Závěrem můžeme konstatovat, že „zemědělská radiofonie“ si získala ze všech odborných rozhlasů nejvýznamnější postavení. Redakce „agrárního“ rozhlasu se snažila vycházet při sestavování programu vstříc svým posluchačům. Navíc se opírala o široký okruh přibližně jednoho tisíce dopisovatelů a spolupracovníků, kteří pomáhali dotvářet charakter jejího vysílání. K popularitě zemědělského rozhlasu, který se rozšířil nejen do venkovských statků a usedlostí, ale i do měšťanských bytů, přispěly i vhodné vysílací časy a kvalitní program, který v sobě soustřeďoval vzdělávací, kulturní, propagační i oddychová témata, z nichž si mohl dobře vybrat jak hospodář, tak státní úředník.
Dělnický rozhlas
Historie dělnického rozhlasu se začala psát 26. září 1926 úvodní přednáškou poslance Františka Tomáška nazvanou Kulturní problémy dělnictva a pojednáním senátora Václava Klofáče na téma Mravní podklad politiky. (Dělnictvo a rozhlas. Díl II. Deset let rozhlasové práce dělnického rozhlasu. Seznam přednášek v letech 1926−1936. Praha 1938, s. 7.) Vysílání bylo zahájeno na počest 30. výročí založení Dělnické akademie. Počátky tohoto druhého odborného rozhlasu však spadají do roku 1925, kdy na ministerstvu sociální péče probíhala řada jednání o založení dělnického rozhlasu mezi ministrem Lvem Wintrem a přípravným výborem ve složení V. Patzak, E. Syrový a E. S. Hokeš. O založení rozhlasového vysílání pro dělníky se velkou měrou zasloužily Dělnická akademie a Ústřední škola dělnická. Činnost dělnického rozhlasu usměrňovalo kuratorium, které se skládalo ze zástupců ministerstva sociální péče, Ústřední školy dělnické, Československé obce dělnické, Unie československých družstev, Dělnické akademie, Odborového sdružení československého a Ústředního svazu československých družstev.
Jestliže protektorem zemědělského rozhlasu byla agrární strana, pak se dělnický rozhlas opíral o politiky z národně socialistické a sociálně demokratické strany.
V Brně začal působit dělnický rozhlas v roce 1929, v Ostravě zahájili činnost v roce 1930, o rok později bylo spuštěno vysílání v Bratislavě. Konečně od roku 1934 se začalo také vysílat z Košic pro území východního Slovenska.
Dělnický rozhlas a jeho redaktoři E. S. Hokeš a J. Danda připravovali již od roku 1926 pestrou paletu nejrůznějších oborů, kterými chtěli zaujmout své potenciální posluchače. Byly tak vysílány přednášky a fejetony o dělnickém životě, vzdělávání, rekreaci, turistice, sportu a volnočasových aktivitách, dále se pravidelně informovalo o odborovém hnutí, zařazovány byly též relace pro ženy, dělnice a hospodyně v domácnosti. Značnou odezvu u posluchačů a zaměstnavatelů měl především program nazvaný Trh práce, který od roku 1927 nejprve dvakrát, později třikrát týdně informoval o volných pracovních místech. V podstatě se jednalo o rozhlasovou inzerci pracovních příležitostí na území Československa, kterou připravovali redaktoři Josef Bělina a Josef Danda v součinnosti s tehdejšími zprostředkovatelskými úřady práce jako byly např. Zemský ústřední úřad práce či Zemská centrála práce, od nichž získávali ověřené informace o nabízených pracovních pozicích. V jedné odvysílané relaci bývalo zpravidla oznamováno kolem 30−40 volných míst. (E. S. Hokeš: Dělnictvo a rozhlas: 10 let práce. Praha 1936, s. 60.) Význam Trhu práce a tzv. Sociálních informací, v nichž se posluchači dozvídali o sociálním pojištění, péči o nemocné a invalidy, rostl především v době Velké hospodářské krize na počátku 30. let minulého století.
Dělnický rozhlas dlouhodobě spolupracoval s institucemi, které se zabývaly všeobecnou péčí a sociální ochranou zaměstnanců. Tedy s Úrazovou a Ústřední sociální pojišťovnou, Penzijním ústavem a různými družstevními či odborovými centrálami a organizacemi. Od roku 1930 obohacovaly program ve velmi omezené míře i dramatizované rozhovory a scénky, které připravovali redaktoři V. Gutwirth, A. Houdek, J. Danda, E. Škatula, J. Hajn. O rok později se ve vysílání dělnického rozhlasu začaly sporadicky objevovat také tzv. sociální hry, do nichž byli od roku 1933 obsazováni profesionální herci. Z reportáží mívaly největší odezvu přenosy z dělnických olympiád.
Redakce dělnického rozhlasu si do svého vysílání zvala domácí i zahraniční politiky. Z cizích státníků můžeme jmenovat např. francouzského ministerského předsedu Édouarda Herriota či britského premiéra Ramsayho MacDonalda. Z domácích politických činitelů uveďme ministra spravedlnosti Ivana Dérera, ministry školství Gustava Habrmana a Emila Frankeho, senátora Václava Klofáče a z příslušnic něžného pohlaví senátorku Františku Plamínkovou či poslankyni Betty Karpíškovou. Mezi hosty ve studiu nalézáme také primátory velkých měst a starosty obcí. Zmiňme alespoň primátora Prahy Karla Baxu či brněnského starostu Karla Tomeše. Kromě toho promlouvali k posluchačům i představitelé mezinárodního dělnického hnutí. V letech 1931 a 1932 pozdravili dělnictvo ředitelé Mezinárodního úřadu práce Albert Thomas a Harold Butler.
Ze známých spisovatelů a básníků promlouvali do mikrofonu především proletářští autoři. Několika přednáškami se prezentoval vynikající básník Josef Hora (např. pojednáními Básník a svět mladých lidí či Básník Majakovskij a dělnictvo), dále Jaroslav Seifert (Sen chudých lidí, Básníci patří celému světu), spisovatelka Marie Majerová (Dělníci na největší lodi světa) a Marie Tilschová (Jak jsem psala Haldy, Žena v literatuře). Redakce dělnického rozhlasu si vytvořila i široký okruh spolupracovníků mezi vysokoškolskými profesory a akademickou obcí. Historické přednášky a pojednání o dějinách umění přednášeli Jaroslav Werstadt a Václav Vilém Štech. Filozofické a ideologické úvahy, stejně jako přednášky o mezinárodní politice, psali pro dělnický rozhlas kupříkladu Jan Blahoslav Kozák, Emanuel Rádl či Josef Fischer. Redakce spolupracovala také s literárními kritiky Jindřichem Vodákem či Otokarem Fischerem.
Jenom za patnáct let dělnického rozhlasu bylo odvysíláno na 7062 odborných přednášek. (Jan Šnobr: Patnáct let Dělnického rozhlasu. In: Dělnická osvěta, ročník 27, č. 7, Praha 1941, s. 197.) K vlastní propagaci vysílání sloužila především Dělnická radiokorespondence a měsíčník Dělnické rádio. Zajímavé přednáškové cykly byly též vydávány tiskem.
Můžeme uzavřít, že rozsáhlá přednášková činnost a všestranný zájem dělnického rozhlasu o sociální postavení a péči o dělnictvo významně přispěly k lepší informovanosti, vzdělanosti a osvětě jeho posluchačů.
Rozhlas pro průmysl, obchod a živnosti
Nejmladší z odborných rozhlasů byl Rozhlas pro průmysl, obchod a živnosti. Přípravy k jeho založení probíhaly intenzivně od roku 1926. Na ministerstvu obchodu byl nejprve založen přípravný komitét, z něhož vzniklo kuratorium rozhlasu pro průmysl, obchod a živnosti. Členy kuratoria se stali zástupci ministerstva obchodu, Ústředního svazu československých průmyslníků, Ústředny obchodních a živnostenských komor, Zemské rady živnostenské v Praze, Živnostenské akademie, Jednoty obchodních grémií a Ústřední rady obchodnictva. Mezi hlavní poslání kuratoria patřilo udržování spolupráce s Radiojournalem, kterému byl předkládán program, dále vedení účetní a správní agendy, výběr přednášek pro rozhlasové vysílání, organizování vysílání, hledání spolupracovníků pro tvorbu programu a zřizování dalších odboček u jednotlivých rozhlasových stanic.
Rozhlas pro průmysl, obchod a živnosti spustil své pravidelné vysílání 14. března 1927 ve 20:05 přednáškou ministra obchodu dr. Františka Peroutky. O rok později byla i v Brně zřízena redakce rozhlasu pro průmysl, obchod a živnosti. Konečně i na Slovensku v Košicích a Bratislavě byly založeny v roce 1934 a 1935 odbočky tohoto odborného rozhlasu.
Rozhlas pro průmysl, obchod a živnosti měl od počátku svého založení problémy s množstvím a délkou přidělených relací, které se lišily podle letního a zimního období. Toto provizorium bylo částečně odstraněno až v roce 1934, kdy získal celkem jedenáct desetiminutových týdenních relací, přičemž šest připadlo na stanice Praha I a Praha II, po dvou týdenních relacích měly odbočky v Brně a Košicích a jedno vysílání zabezpečovala Bratislava. Programové vysílání bylo postaveno až do roku 1933 výhradně na přednáškách. Teprve po kritice programu přistoupilo kuratorium od roku 1934 k zařazování scének, rozhovorů, drobných skečů a reportáží do vysílání, které však nedosahovaly náležité odezvy u posluchačů jako u populárních scének zemědělského rozhlasu. Z autorů dramatizovaných dialogů můžeme jmenovat kupříkladu Quido Maria Vyskočila, Bedřicha Vodičku či Václava Slavíka. I tak z celkového programu připadalo na scénky, reportáže či dialogy v roce 1937 pouze 12 % z vysílacího času. (Miloslav Horka: 10 let Rozhlasu pro průmysl, obchod a živnosti v Československu (1927−1937). Praha 1937, s. 49.)
Hlavním jeho posláním bylo informovat o novinkách v oblasti průmyslu, obchodu a živností. Jednotlivé přednášky měly mít především lidovýchovný, informační a kulturní význam. Počítalo se s podporou domácího hospodářství, výroby, exportu zboží, propagaci a reklamě československého průmyslu. Program se dělil na vysílání hlídek, které měly veskrze informační a zpravodajský charakter, dále byly zařazovány aktuální a vzdělávací přednášky. Je zajímavé, že rozhlas pro průmysl, obchod a živnosti prakticky nezařazoval do svého vysílání přednášky určené pro ženy, čímž se dosti lišil od dělnického a zemědělského rozhlasu. Od poloviny 30. let se pravidelně objevovaly také ucelené přednáškové cykly. Tak např. v měsících květnu a červnu 1934 byl zařazen devítidílný přednáškový cyklus O hospodářských poměrech Československa, dále např. Živnosti, řemesla a historie jejich ze starší doby, které informovaly o dějinách a významu řemeslné výroby. V letech 1934 a 1935, kdy v Československu doznívala světová hospodářská krize, byly odvysílány přednášky o významu a podpoře našeho exportu a zahraniční spolupráci v programovém cyklu Naše hospodářské styky s cizinou. Problematika živnostenského práva byla zařazena do samostatného cyklu, který byl vysílán od 3. října 1935 do 5. března 1936. Takto bychom mohli pokračovat ve výčtu nejrůznějších témat dál a dál.
Pokud projdeme seznam přednášek rozhlasu pro průmysl, obchod a živnosti, zjistíme, že v jeho relacích téměř vůbec nevystupovali představitelé uměleckého a kulturního života. Spektrum přednášejících se omezovalo pouze na odborníky z oblasti národohospodářství, financí, legislativy, exportu, průmyslu a obchodu. Ze známých osobností, které se vystřídaly u mikrofonu, jmenujme alespoň ministry obchodu Jana Dostálka a Josefa Václava Najmana, dále vrchního ředitele Národní banky československé Františka Peroutku či diplomata Huga Vavrečku.
Protože kuratorium chtělo zvýšit zájem posluchačů o své vysílání, obohatit program a získat nové spolupracovníky, vypsalo dokonce v roce 1934 první veřejnou soutěž o nejlepší rozhlasovou přednášku a rozhovor. Do soutěže se přihlásilo 77 autorů, z nichž 12 se podělilo o finanční prémii ve výši 2400 Kč. Další podobné soutěže byly vyhlášeny v roce 1935 a 1937, ale i tak nepřispěly ke zlepšení programu.
K vlastní propagaci byly vydávány od počátku roku 1935 Zprávy rozhlasu pro průmysl, obchod a živnosti a dále vycházela Knihovna rozhlasu pro průmysl, obchod a živnosti, v níž byly publikovány důležité přednáškové cykly. Redakce se snažila od počátku své existence náležitě propagovat tento odborný rozhlas v denním tisku, ale především v počátcích narážela na jisté nepochopení ze strany celostátních deníků.
Rozhlas pro průmysl, obchod a živnosti nezaznamenal za dobu své existence u posluchačů větší odezvy a zdaleka nedosahoval poslechovosti jako zemědělský a dělnický rozhlas. Důvodem byla především přílišná strohost a odbornost jeho programu, faktický nedostatek scének, zajímavých dialogů, oddechových a zábavných témat. Tyto faktory jej deklasovaly do role pouhého informátora o průmyslovém, obchodním a živnostenském dění v tehdejší Československé republice.
