Petra Tanclová: Normalizační rozhlasové vysílání pro děti a mládež. 6. díl: Osvětové akce pro školy

Mezi nejznámější, nejpovedenější a zároveň nejméně zideologizované vzdělávací akce, které byly určeny školákům, patřily relace s názvem Zlatá zebra, ABC docela malých doktorů a Otvírání studánek. Všechny měly velmi podobný koncept. Jejich tvůrcem a vedoucím redaktorem byl jeden z nejschopnějších redaktorů Hlavní redakce vysílání pro děti a mládež Bohumil Kolář.^[1] Na těchto rozsáhlých podnicích se většinou nepodílel jen samotný Československý rozhlas, ale také jednotlivá ministerstva, některé státní organizace a samotné základní školy.^[2] Většinu relací doplňovaly tištěné materiály, a to především pracovní sešity, které se na základních školách dětem rozdávaly. Školáci měli za úkol při pravidelných posleších sešit vyplňovat.^[3]

Zlatá zebra – Abeceda budoucího motoristy

Akce Zlatá zebra s podtitulem Abeceda budoucího motoristy byla zaměřena na pravidla silničního provozu. Celý projekt se poprvé uskutečnil v roce 1977,^[4] další série byly poté vysílány v letech 1981^[5] či 1986.^[6] Zaměříme se především na premiérové uvedení této akce v roce 1977. Cyklus vznikl ve spolupráci s Ministerstvem školství ČSR, Vládním výborem pro bezpečnost silničního provozu ČSR (BESIP) a Ministerstvem vnitra ČSR. Poslední dvě zmíněné instituce cyklus také finančně zajišťovaly. Do celé akce bylo údajně zapojeno přibližně 240 000 dětí z celého Československa.^[7]

Mimo Bohumila Koláře se aktivně na relaci podílel také redaktor Vladislav Cvekl a jedním z hlavních odborných asistentů se stal Josef Votruba,^[8] který byl autorem mnoha metodik silniční výchovy pro první stupeň základních škol a výcviku na dětských dopravních hřištích.^[9] Režisérkou nahrávek se stala zkušená Helena Philippová a světem pravidel silničního provozu malé posluchače prováděly populární postavičky Spejbla a Hurvínka, kterým hlas v té době propůjčoval Miloš Kirschner.^[10] Všechny scénky napsal spisovatel František Nepil,^[11] jenž i po svém odchodu z rozhlasu zůstával jeho spolupracovníkem.^[12]

Celá osvětová akce byla rozdělena do tří etap, přičemž první byla uskutečněna ještě před spuštěním celého seriálu. Spočívala v řadě dvanácti pětiminutových pořadů se zpravodajsko-publicistickým charakterem, které dokumentovaly tragické události, k nimž dochází v důsledku neznalosti nebo nedodržování dopravních předpisů. Relace měly motivovat zájem škol o tuto problematiku.^[13] Nejdůležitější byla druhá etapa, do které spadalo samotné pravidelné vysílání výchovně-vzdělávacího cyklu Zlatá zebra. Seriál byl připraven pro dvě věkové kategorie žáků základních škol a pro každou bylo natočeno deset pětiminutových epizod.^[14] Do první kategorie patřily děti z 2. a 3. ročníku, pro které se díly vysílaly v období od 7. do 18. března 1977. Druhou kategorii tvořili žáci 4. a 5. ročníku, kteří mohli program poslouchat od 21. března do 1. dubna stejného roku. Epizody se společně poslouchaly v jednotlivých třídách ve všední dny od 7:55 do 8:00 na stanici Praha (či přes rozhlas po drátě). V dubnu byl celý seriál reprízován.^[15] Opakován byl i v dalších letech, a to například roku 1979 v programu k Mezinárodnímu roku dítěte.^[16] Ve stejném roce byly také všechny dosavadní epizody Zlaté zebry vydány Supraphonem na gramofonových deskách.^[17]

Nezbytnou součástí celé akce byly pracovní sešity s motivy vypravěčů Hurvínka a Spejbla, jejichž vydatelem byl Vládní výbor pro bezpečnost silničního provozu ČSR. Existovaly dva typy pracovních sešitů – modrý sešit pro mladší^[18] a červený sešit pro starší kategorii žáků.^[19] V každé epizodě Spejbl s Hurvínkem zasvětili žáky do určitého tématu pravidel silničního provozu a prozradili stranu v sešitě, která se danému problému věnovala a na níž měli žáci zaměřit svou pozornost. Spejbl se ve scénkách snažil vysvětlovat problematiku jak dětem, tak i Hurvínkovi, protože i jeho synek se zdál v mnoha případech neznalým v dopravních předpisech. Hurvínek proto v nahrávkách vystupoval jako jakýsi modelový zástupce poučovaných školáků. Veškeré scénky jsou velmi humorně a typicky „spejblovsky“ a „hurvínkovsky“ pojaté. Nahrány byly díly například o dopravních značkách, o tom, jak správně přecházet silnici, jak jezdit na kole a jak na něm odbočovat, či o tom, jaká platí pravidla na křižovatkách.^[20] Právě díky populárním pohádkovým postavám se akce stala velmi oblíbenou. Po skončení nahrávky děti vypracovávaly pod dohledem učitele zadání na dané stránce svého pracovního sešitu. Takovým postupem si měly pojednaná pravidla ještě efektivněji zafixovat do paměti.^[21]

Třetí závěrečná etapa zahrnovala zhodnocení všech účastníků akce, které na školách vedli individuálním způsobem příslušníci Veřejné bezpečnosti. Úspěšným absolventům dopravního kurzu bylo předáno speciální vyznamenání s názvem Odznak budoucího motoristy – Zlatá zebra a také osvědčení o úspěšném absolvování kurzu. Závěrečné etapě byla věnována mimořádná pozornost, a to v pravidelných zpravodajsko-publicistických relacích ve Vysílání pro školy. Za důležité bylo považováno také setkání vylosovaných absolventů Zlaté zebry ze všech československých krajů, které na konci června 1977 hostila Praha. Vylosovaní byli představeni ústřednímu řediteli Československého rozhlasu, ministru školství ČSR a ministru vnitra ČSR. Dále byli seznámeni s aktuální organizací dopravní informační služby v televizi a rozhlase. Byly jim ukázány vrtulníky, které se používaly při sledování dopravní situace, nebo jim bylo představeno, jakým způsobem probíhá vysílání Zelené vlny.^[22]

Pod hlavičkou Zlaté zebry se zároveň uskutečňovala řada akcí okresního, krajského i celorepublikového typu, které zajišťoval Vládní výbor pro bezpečnost silničního provozu. Šlo třeba o dětská soutěžní odpoledne spojená s programem pro širší veřejnost.^[23]

ABC docela malých doktorů – Rozhlasová abeceda první pomoci

Cyklus ABC docela malých doktorů s podtitulem Rozhlasová abeceda první pomoci měl premiéru v roce 1978 a vznikl jako „předrelace“ speciálního programu k Mezinárodnímu roku dítěte, který spadal do příštího roku. Relace se zaměřovala na zdravotní, ale také brannou výchovu.^[24] V dokumentech připravovaných pro schůze rozhlasového vedení se uvádí, že pořad vznikl také na podporu výchovného systému Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže a že spolupořadateli celé osvětové akce byly Československý červený kříž, Ministerstvo školství ČSR a Socialistický svaz mládeže. Aktivně se z celého Československa zapojilo přibližně půl milionu dětí.^[25]

Za režisérku cyklu byla vybrána Helena Philippová a autorem jednotlivých dílů se stal spisovatel Rudolf Čechura,^[26] který je dnes znám hlavně pro své „večerníčkové“ příběhy Maxipsa Fíka.^[27] Do hlavní role byl zvolen herec Vlastimil Brodský. Další postavy ztvárnili někteří dětští herci z Dětského rozhlasového dramatického souboru („dismančata“).^[28]

Natočilo se celkem patnáct pětiminutových epizod. Premiérové uvedení cyklu proběhlo v období od 20. listopadu^[29] do 8. prosince 1978. Jednotlivé třídy opět společně poslouchaly ve všední dny od 7:55 do 8:00^[30] vždy na stanici Praha.^[31] Cílovou skupinou posluchačů byli školáci z 3., 4. a 5. ročníku základních škol.^[32] Nezbytnou součástí byl opět pracovní sešit s názornými obrázky a úkoly.^[33]

Ústřední postavou, která poučovala posluchače především o světě první pomoci i dalších tématech zdravotní výchovy, byl moudrý doktor se jménem Filip Hojíto. Doktor uvedl školáky do problematiky, které se týkal daný díl, a prozradil číslo stránky v pracovním sešitě, která ono téma rozebírala. Dalšími postavami byly děti, kterým lékař kladl různé otázky; také ony samy se ovšem zdravotníka ptaly a různě na jeho poučky reagovaly. Tyto děti vlastně vystupovaly v roli „mluvčích“ všech školních posluchačů (stejnou roli měl Hurvínek ve Zlaté zebře). Po poslechu nahrávky museli žáci vyplňovat se svým lektorem v sešitě zadané úkoly.^[34]

Další částí této osvětové akce bylo po odvysílání všech epizod celkové zhodnocení absolventů. Aby se žáci mohli počítat mezi úspěšné absolventy, museli podepsat a odevzdat speciální lístek o svědomité účasti na kurzu. Samotné hodnocení prováděli na jednotlivých základních školách skuteční lékaři. Úspěšní účastníci získali Diplom docela malého doktora a odznak ABC docela malých doktorů.^[35] Celý cyklus byl v následujících letech častokrát v rámci Vysílání pro školy reprízován. Bylo tomu tak i v samotném Mezinárodním roku dítěte (1979).^[36]

Otvírání studánek – Rozhlasová abeceda pro objevitele a strážce živé vody

Akce Otvírání studánek s podtitulem Rozhlasová abeceda pro objevitele a strážce živé vody, která byla poprvé odvysílána v roce 1981, se zaměřovala na problematiku ochrany životního prostředí.^[37] Název cyklu byl nepochybně inspirován kantátou Otvírání studánek, jíž roku 1955 na základě básně Miloslava Bureše složil Bohuslav Martinů. Skladba tehdy přispěla k oživení dávné tradice spočívající ve vyčištění studánek, které symbolicky ukončovalo zimní období.^[38] Spolu s Československým rozhlasem se na pořadu podílelo Ministerstvo lesního a vodního hospodářství ČSR, které zajistilo vydání speciálních pracovních sešitů, diplomů a různých jiných materiálů. Dále bylo spolupořadatelem Ministerstvo školství ČSR, Ministerstvo vnitra ČSR, Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj, Rada pro životní prostředí při vládě ČSR, Ústřední výbor Socialistického svazu mládeže a časopis Mladá fronta. Počítalo se s aktivní účastí přes půl milionu dětí z celého státu.^[39]

Na vzniku se podíleli vedle Bohumila Koláře také redaktoři Ladislava Kremličková,^[40] Milena Lukavská či Milan Mach.^[41] Všechny epizody napsal Rudolf Čechura a Karel Weinlich je zrežíroval.^[42] Do dvou hlavních rolí byli obsazeni umělci Zdeněk Řehoř a Luděk Sobota. V jednotlivých dílech opět zaznívaly hlasy dětských herců z Dětského rozhlasového dramatického souboru.^[43] Pořad doprovázely původní písně, které složil Ivan Mládek spolu s Jiřím Maláskem. Ústřední skladbou se stala písnička s názvem Samá voda a párkrát zazněly také ukázky vážné hudby, a to například Vltava od Bedřicha Smetany či samotné Otvírání studánek od Bohuslava Martinů.^[44]

Celkem vzniklo dvanáct přibližně patnáctiminutových epizod. Na rozdíl od obou předchozích popsaných akcí byla tato relace určena žákům celého prvního stupně základních škol a dokonce i nejmenším dětem v mateřských školkách.^[45] Premiéru měl cyklus mezi 20. březnem^[46] a 12. červnem 1981, vysílán byl na stanici Praha vždy v pátek od 10:00 do 10:15.^[47]

Ekologické téma se týkalo ochrany vody, a proto byli za hlavní postavy zvoleni vodníci. Starší vodník označovaný jako vodnický mistr, kterému propůjčil hlas herec Zdeněk Řehoř, prováděl vodnickým světem nejen posluchače ve školních lavicích, ale i svého mladého vodnického učně, který se musel připravovat na budoucí důležité vodnické zkoušky. Jeho jméno bylo Pelec a lze jej charakterizovat jako potřeštěného, nezkušeného, nepříliš chytrého a výrazně humorně ztvárněného. Do jeho role byl obsazen Luděk Sobota. Vodníci sami sebe představili jako oficiální správce a ochránce veškerých vod. Upozorňovali žáky, že z jejich druhu už mnoho jednotlivců nezbylo, a tak potřebují, aby jim někdo v jejich řemesle pomohl. Vodnický mistr se proto rozhodl jmenovat všechny děti, které budou svědomitě naslouchat, dalšími strážci vody. Žáky a Pelce postupně poučoval o deseti typech „studánek“, tedy druzích vod (např. o pitné, lesní či ohrožené vodě). Školáci se dozvěděli, jak se chovat u vody a jak předcházet jejímu znečištění. V každém díle oba vodníci zazpívali ústřední píseň cyklu Samá voda.^[48]

V poslední epizodě Pelec oznámil, že vodnické zkoušky úspěšně složil a že se z něj stal vodnický tovaryš. Oba vodníci konstatovali, jak jsou šťastní, že si pomocí tohoto kurzu vychovali své malé pomocníky. Nakonec apelovali, aby absolventi nezapomněli, co se díky nim naučili, a aby se skutečně snažili poctivě chránit veškeré vody před znečištěním.^[49] Po vyslechnutí všech dílů zhodnotili učitelé v jednotlivých třídách aktivitu žáků. Úspěšní absolventi opět získali diplomy a odznáčky, a to s názvem Strážce živé vody.^[50]

Ministerstvo vnitra ČSR v rámci Otvírání studánek zmobilizovalo také národní výbory, aby v okresech či jednotlivých obcích uspořádaly různé akce na podporu pozitivní péče o životní prostředí, a to zejména o ochranu vody. Pořadatelé těchto akcí necílili pouze na děti, ale na všechny věkové kategorie.^[51]

[1] Bouček, Zdeněk – Hubička, Jiří: Období normalizace 1968–1989. In: Od mikrofonu k posluchačům. Z osmi desetiletí Českého rozhlasu. Ed. Ješutová, Eva a kol. Praha 2003, s. 388.

[2] Archiv Českého rozhlasu (dále jen AČRo), Praha, šanon: Vedení Českého rozhlasu 16. 3., 30. 3., 6. 4., 13. 4., 20. 4., 4. 5., 11. 5., 25. 5., 1. 6., 11. 6. 1979, Materiál pro jednání vedení Českého rozhlasu dne 30. 3. 1979 – Podkladový materiál pro programovou konferenci v Bratislavě 1979, s. 15.

[3] AČRo, Praha, šanon: Vedení českého rozhlasu 18. 3., 28. 3., 8. 4., 15. 4., 22. 4., 6. 5. 1977, Materiál pro jednání vedení ČR dne 28. 4. 1977 – Informace o akci Zlatá zebra, s. 1–3.

[4] AČRo, Praha, Informace o akci Zlatá zebra, s. 1.

[5] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. 523284, Zlatá zebra, 1980.

[6] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. 523302, Zlatá zebra, 1985.

[7] AČRo, Praha, Informace o akci Zlatá zebra, s. 1.

[8] Kolář, Bohumil – Nepil, František a kol: Zlatá zebra (obal LP). Supraphon, Praha 1979.

[9] CDV: Dopravní výchova jako celoživotní proces. In: Observatoř bezpečnosti silničního provozu [online]. 9. 1. 2015 [cit. 12. 3. 2021].

[10] Kolář, B. – Nepil, F. a kol: Zlatá zebra (obal LP).

[11] Tamtéž.

[12] František Nepil. In: Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Českého rozhlasu. Ed. Běhal, Rostislav. Praha 1996, s. 181.

[13] AČRo, Praha, Informace o akci Zlatá zebra, s. 1.

[14] Tamtéž.

[15] Pracovní sešit pro výchovně-vzdělávací pořad „Zlatá zebra“ – 1. kategorie. Praha 1977, s. 2.

[16] AČRo, Praha, šanon: Vedení Českého rozhlasu 8. 1., 19. 1., 29. 1., 2. 2., 9. 2., 16. 2., 23. 2., 9. 3. 1979, Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc únor 1979, s. 18.

[17] Kolář, B. – Nepil, F. a kol: Zlatá zebra (obal LP).

[18] Pracovní sešit „Zlatá zebra“ – 1. kategorie. s. 16.

[19] Pracovní sešit pro výchovně-vzdělávací pořad „Zlatá zebra“ – 2. kategorie. Praha 1977, s. 1.

[20] Kolář, Bohumil – Nepil, František a kol: Zlatá zebra (zvukový záznam na LP). Supraphon, Praha 1979.

[21] AČRo, Praha, Informace o akci Zlatá zebra, s. 1–2.

[22] Tamtéž, s. 2.

[23] Tamtéž.

[24] AČRo, Praha, šanon: Vedení Českého rozhlasu 8. 1., 19. 1., 29. 1., 2. 2., 9. 2., 16. 2., 23. 2., 9. 3. 1979, Materiál na jednání vedení Českého rozhlasu dne 8. 1. 1979, Hodnocení vysílání HRDM – prosinec 1978, s. 2.

[25] AČRo, Praha, Materiál pro jednání vedení Českého rozhlasu dne 30. 3. 1979 – Podkladový materiál pro programovou konferenci v Bratislavě 1979, s. 15.

[26] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. 13109293, ABC docela malých doktorů (01/15; 1978).

[27] Kovařík, Jan – Stýblová, Tereza – Šafránek, Jakub: Rudolf Čechura. Otec maxipsa Fíka i milovník Sherlocka Holmese. In: Český rozhlas Dvojka [online]. 5. 2. 2021 [cit. 13. 3. 2021].

[28] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. 13109293, ABC docela malých doktorů (01/15; 1978).

[29] Tamtéž.

[30] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. 13197209, ABC docela malých doktorů (15/15; 1978).

[31] AČRo, Praha, digitální archiv. i. č. P19781121, Protokol o vysílání – Praha, 21. 11. 1978, s. 1.

[32] AČRo, Praha, Materiál na jednání vedení Českého rozhlasu dne 8. 1. 1979, Hodnocení vysílání HRDM – prosinec 1978, s. 2.

[33] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. DF16572, ABC docela malých doktorů (1/15; 12. 11. 1978; zvukový záznam).

[34] Tamtéž.

[35] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. DF16744, ABC docela malých doktorů (15/15; 12. 11. 1978; zvukový záznam).

[36] AČRo, Praha, šanon: Vedení Českého rozhlasu 7. 9., 14. 9., 28. 9., 12. 10., 19. 10., 2. 11. 1979, Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc listopad 1979, s. 19–20.

[37] AČRo, Praha, digitální archiv. i. č. P19810320. Protokol o vysílání - Praha, 20. 3. 1981. s. 26.

[38] Stejskalová, Klára: Otvírání studánek: Bohuslav Martinů oživil lidový zvyk. In: Radio Prague International [online]. 26. 4. 2020 [cit. 14. 3. 2021].

[39] AČRo, Praha,  šanon: Vedení Českého rozhlasu 9. 11., 16. 11., 30. 11., 7. 12., 21. 12. 1979, Materiál pro jednání vedení Českého rozhlasu dne 9. 11. 1979 – Koncepce výchovně vzdělávací hry Otvírání studánek, s. 4–5.

[40] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. HA38677/01, Otvírání studánek – 1. část, s. 1.

[41] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. P19810612, Protokol o vysílání – Praha, 12. 6. 1981, s. 25.

[42] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. HA38677/01, Otvírání studánek – 1. část, s. 1.

[43] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. P19810320, Protokol o vysílání – Praha, 20. 3. 1981, s. 26.

[44] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. P19810605, Protokol o vysílání – Praha, 5. 6. 1981, s. 32.

[45] AČRo, Praha, Koncepce výchovně vzdělávací hry Otvírání studánek, s. 1–3.

[46] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. P19810320, Protokol o vysílání – Praha, 20. 3. 1981, s. 26.

[47] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. P19810612, Protokol o vysílání – Praha, 12. 6. 1981, s. 25.

[48] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. VM181391, Otvírání studánek – 1. část (1981; zvukový záznam).

[49] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. VM177228, Otvírání studánek – 12. část (1981; zvukový záznam).

[50] AČRo, Praha, Koncepce výchovně vzdělávací hry Otvírání studánek, s. 4.

[51] Tamtéž, s. 1.

(článek vychází z autorčiny bakalářské práce)