Petra Tanclová: Normalizační rozhlasové vysílání pro děti a mládež. 5. díl: Umělecko-slovesný a hudební program
Pátý díl seriálu o rozhlasovém vysílání pro děti a mládež za normalizace pojednává o umělecko-slovesném a hudebním programu. Ideologicko-výchovný podtext nebyl v této tvorbě určené pro děti příliš přítomný, avšak u mládežnické tvorby byla situace složitější. K hudebnímu programu je důležité poznamenat, že nebyl zajišťován jen Hudební redakcí Hlavní redakce pro děti a mládež. Populární hudba pro mladé se vysílala také v Mikrofóru a v Redakci Studia mladých.
Literárně-dramatická redakce
Literárně-dramatická redakce Hlavní redakce pro děti a mládež (HRDM) zajišťovala tvorbu a vysílání pohádek, her pro děti i mládež nebo četeb na pokračování. Mezi pravidelné relace patřil cyklus Hajaja a také dětský a mládežnický víkendový program, který byl u posluchačů velmi oblíbený.[1]
Tvorba pro ty nejmenší – tedy především pohádkový repertoár – byl v období normalizace uchráněn před požadavkem ideově-výchovného působení.[2] I přesto se však režim na tvorbě pohádek podepsal, neboť zákazem činnosti postihl mnoho jejich potenciálních autorů. Na počátku normalizačního režimu dokonce rozhlasové vedení nařídilo, aby byly nahrávky zapovězených autorů smazány. Alespoň část z nich se ovšem díky některým dramaturgům a režisérům podařilo zachránit. Odvolávali se totiž na skutečnost, že v natočených pohádkách účinkují nejlepší herecké osobnosti, jejichž výkonů by byla škoda se zbavovat.[3] Zakázaní autoři navíc často do rozhlasu svou tvorbou přispívali, avšak pod cizími jmény. Obsah pohádek vycházel většinou z jejich obvyklé obvyklé podoby. Samozřejmě se nenatáčela jen původní produkce, ale také příběhy od klasických spisovatelů.[4]
Tvůrci her pro mládež byli ve složitější situaci a nejednou byli vystaveni kritice vedení. Od autorů mládežnických her se totiž očekávalo, že se budou více vztahovat k současnosti a působit na posluchače v socialistickém duchu, aby jim vštěpili požadované názory a „ideově správné“ vidění světa. Největší posluchačský ohlas však neměly „hry ze současnosti“, ale ty, které čerpaly z klasické dobrodružné literatury či ze sféry science fiction (např. dramatizace románů Julese Verna).[5]
Dobrý večer, děti (Hajaja)
Pohádky na dobrou noc s typickou „flétničkovou“ znělkou začaly být vysílány roku 1961 pod názvem Dobrou noc, děti, přičemž celý cyklus byl 6. ledna 1969 přejmenován na Dobrý večer, děti. Obecně známý však byl (a dodnes je) pod jménem Hajaja, což byl skřítek, který dětem pohádky přinášel a vypravoval.[6] Stejně jako u známějšího televizního Večerníčku byly i pro Hajaju vytvářeny pohádkové seriály.[7] Posluchači si mohli Hajaju naladit na stanici Praha každý večer kolem 18:15. Jedna epizoda trvala zhruba deset minut.[8]
Už od počátků pořadu propůjčoval skřítku Hajajovi svůj hlas herec Vlastimil Brodský, kterého si vybrala sama režisérka Helena Philippová. Ta také určila pravidla, jakým způsobem má skřítek-vypravěč k dětem přistupovat,[9] protože Hajaja (hlavně v počátcích) nejen vyprávěl pohádky, ale také k posluchačům promlouval a dokonce i zpíval.[10] V žádném případě se neměl nad děti vyvyšovat ani se jim podbízet. Měl za úkol s nimi „komunikovat“ jako rovnocenný kamarád.[11] Dalšími dramatickými umělci, kteří propůjčili postupem času pořadu své hlasy, byli Miloš Kopecký,[12] Martin Růžek,[13] Miroslav Moravec a mnozí další.[14] Zaznívaly pohádkové příběhy kupříkladu od Václava Čtvrtka, Františka Nepila, Josefa Lady či Františka Hrubína.[15]
Nedělní pohádky
Posluchačsky oblíbené nedělní pohádky bylo možné poslouchat na stanici Praha, a to zpravidla po 13. hodině.[16] Mezi kvalitní a často reprízované pohádky patřily v normalizačním období počiny režiséra Ladislava Rybišara – např. Bumbacil už není sám (1970), Hamernická pohádka (1971), Marianna vodní panna (1974) či pohádky bratří Čapků.[17] Mezi bravurní adaptace režiséra Jana Bergera lze poté zařadit příběhy Princ Chocholouš (1979) a O Ječmínkovi (1980).[18] Jedním z nejlepších počinů Karla Weinlicha bylo zrežírování klasických pohádek Hanse Christiana Andersena – např. Malá mořská víla (1981), Slavík (1982) a Sněhová královna (1986).[19] Dále za zmínku stojí tvorba, na které se dramaturgicky podílela Eva Košlerová – např. Pec pro štěstí (1983), Severní zámek (1987) a Kolo se zlatými ráfky (1989).[20]
Sobotní hry pro děti a mládež
Rozhlasové hry z produkce Literárně-dramatické redakce HRDM měla možnost veřejnost poslouchat zejména v sobotu. Pro děti se hry po celé normalizační období vysílaly zpravidla od 13:45.[21] Rozhlasové hry pro mládež se ve druhé polovině sedmdesátých let začaly vysílat na stanici Vltava přibližně každých čtrnáct dní v sobotu od 11:40.[22] Mezi nejlepší hry se řadí kupříkladu „verneovky“ natočené Janem Bergerem[23] a také díla z režisérské produkce Ladislava Rybišara – Tajemný hrad v Karpatech (taktéž od Julese Verna; 1970), Poplach v Kovářské uličce (1971), Záhada bílých indiánů (1972) či Twainovo Dobrodružství Hucka Fina (1982).[24]
Hudební redakce
Hudební redakce HRDM se zaměřovala především na „vyšší“ komornější hudbu a také lidové a dětské písně. Měla za úkol děti a mládež hudebně vzdělávat a zaměřovala se proto zejména na jejich hudební výchovu. Ve svých pořadech využívala již dříve nahranou hudbu a také si vytvářela vlastní nahrávky starších i nově napsaných písní, které nazpívali třeba malí zpěváci z Dětského pěveckého sboru Československého rozhlasu.[25]
Zazpívejte si s námi
Hudební pořad pro děti Zazpívejte si s námi se začal vysílat ve druhé polovině sedmdesátých let a byl uváděn v ranním Vysílání pro školy[26] od pondělí do čtvrtka, a to na stanici Praha v čase od 7:50 do 7:55.[27] Často zaznívaly písně v podání rozhlasového Dětského pěveckého souboru.[28] Moderátor, jenž byl častokrát sám zdatným zpěvákem (např. redaktor-sbormistr Čestmír Stašek), nejdříve dětem představil skladbu, která se měla zpívat, a vysvětlil její historii, obsah a současný odkaz. Takový úvod zabral asi polovinu času jedné epizody. Poté následovala výzva k tomu, aby se posluchači přidali ke zpěvu. V největší míře zaznívaly lidové písně.[29] Na počátku osmdesátých let se pořad začal uvádět samostatně a přestal spadat pod školní vysílání. Koncepce pořadu se nezměnila, ale již nebyl určen pouze pro dětské posluchače, když se jeho adresáty staly všechny věkové skupiny.[30]
Hudební výchova
Hudební výchova pro školáky prvního stupně základních škol byla uváděna v rámci pravidelného dopoledního Vysílání pro školy. Epizody školního rozhlasového vysílání, které byly na hudební výchovu zaměřeny, trvaly většinou patnáct až dvacet minut. Bylo pravidlem, že pro pořad vznikaly různé seriály určené jednotlivým ročníkům. Hudební výchova rozšiřovala poutavou formou znalosti žáků o světě hudby, a to zejména lidové a vážné. Zaznívaly informace o hudebních nástrojích či zjednodušené výklady o hudební teorii.[31]
Dále byla do programu zařazována varianta pro ještě menší děti s názvem Hudební výchova pro mateřské školy. Hlavní náplní relace byla různá dětská říkadla, básničky a známé lidové písně. Spoléhalo se na spolupráci s učitelkami, u nichž se předpokládalo, že dětem propojí poslech s nějakou pohybovou aktivitou.[32] Hudební výchova pro mateřské školy existovala přibližně od poloviny sedmdesátých let[33] do roku 1983. Vysílána byla každou středu na stanici Praha přibližně od 9:35 do 9:50.[34]
Zpívají dětské sbory
Od roku 1974[35] do 1983[36] bylo pravidlem, že každé nedělní ráno měli posluchači na stanici Praha kolem 8:45 možnost vyslechnout asi desetiminutové pásmo skladeb, které zpívaly dětské a mládežnické sbory. Přední místo ve vysílání patřilo samozřejmě Dětskému pěveckému sboru Československého rozhlasu pod vedením Čestmíra Staška.[37] Dále zazníval kupříkladu Pražský dětský sbor[38] či některé zahraniční sbory, a to především ze socialistických států.[39]
Hlásí se Hudební mládež
Hudební mládež ČSR, která byla zájmovou organizací pro tzv. dospívající mládež, vznikla roku 1971. Organizovala různé hudební kulturní akce (např. Dny Hudební mládeže či Mladou Smetanovu Litomyšl) a snažila se působit na mládež ve sféře mimoškolního hudebního vzdělávání.[40] Právě díky této iniciativě vznikl roku 1977[41] rozhlasový pořad Hlásí se Hudební mládež, jenž byl vysílán do prosince 1986.[42] Moderátory se stali sami členové české Hudební mládeže. Cyklus bylo možno poslouchat každé úterý na stanici Vltava zpravidla od 15:10 do 16:00,[43] přičemž jeho cílem bylo popularizovat u mladých posluchačů všechny oblasti vážné hudby (symfonii, operu apod.) a její nejznámější české i zahraniční tvůrce.[44]
[1] Bouček, Zdeněk – Hubička, Jiří: Období normalizace 1968–1989. In: Od mikrofonu k posluchačům. Z osmi desetiletí Českého rozhlasu. Ed. Ješutová, Eva a kol. Praha 2003, s. 387.
[2] Tamtéž.
[3] Ledvinková, Václava: Košlerová Eva. In: 99 významných uměleckých osobností rozhlasu. Čeští tvůrci slovesných pořadů. Ed. Ješutová, Eva a kol. Praha 2008, s. 76.
[4] Bouček, Z. – Hubička, J.: Období normalizace, s. 387.
[5] Tamtéž.
[6] Tamtéž.
[7] Archiv Českého rozhlasu (dále jen AČRo), Praha, digitální archiv, i. č. P19820108, Protokol o vysílání – Praha, 8. 1. 1982, s. 45.
[8] Tamtéž, digitální archiv, i. č. P19810407, Protokol o vysílání – Praha, 7. 4. 1981, s. 10.
[9] Čepelka, Miloň: Philippová Helena. In: 99 významných uměleckých osobností rozhlasu. Čeští tvůrci slovesných pořadů. Ed. Ješutová, Eva a kol. Praha 2008, s. 98.
[10] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. CD12962/22, Dobrou noc, děti! [zvukový záznam].
[11] Čepelka, M.: Philippová Helena, s. 98.
[12] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. P19700115, Protokol o vysílání – Praha, 15. 1. 1970, s. 33.
[13] Tamtéž, i. č. P19820108, Protokol o vysílání – Praha, 8. 1. 1982, s. 45.
[14] Tamtéž, i. č. P19880603, Protokol o vysílání – Praha, 3. 6. 1988, s. 52.
[15] Čepelka, M.: Philippová Helena, s. 98.
[16] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. P19850519, Protokol o vysílání – Praha, 19. 5. 1985, s. 5.
[17] Lukavská, Milena: Rybišar Ladislav. In: 99 významných uměleckých osobností rozhlasu. Čeští tvůrci slovesných pořadů. Ed. Ješutová, Eva a kol. Praha 2008, s. 113.
[18] Lukavská, Milena: Berger Jan. In: 99 významných uměleckých osobností rozhlasu. Čeští tvůrci slovesných pořadů. Ed. Ješutová, Eva a kol. Praha 2008, s. 10.
[19] Nováková, Jaroslava: Weinlich Karel. In: 99 významných uměleckých osobností rozhlasu. Čeští tvůrci slovesných pořadů. Ed. Ješutová, Eva a kol. Praha 2008, s. 145.
[20] Ledvinková, Václava: Košlerová Eva. In: 99 významných uměleckých osobností rozhlasu. Čeští tvůrci slovesných pořadů. Ed. Ješutová, Eva a kol. Praha 2008, s. 76.
[21] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. P19790908, Protokol o vysílání – Praha, 8. 9. 1979, s. 26.
[22] Tamtéž, šanon: Vedení Českého rozhlasu 22. 6., 29. 6., 6. 7., 13. 7., 3. 8., 10. 8., 31. 8. 1979, Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc září 1979, s. 36.
[23] Lukavská, M.: Berger Jan, s. 10.
[24] Lukavská, M.: Rybišar Ladislav, s. 113.
[25] AČRo, Praha, šanon: Vedení Českého rozhlasu 8. 1., 19. 1., 29. 1., 2. 2., 9. 2., 16. 2., 23. 2., 9. 3. 1979, Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc únor 1979, s. 9–12.
[26] Ve druhé polovině sedmdesátých let se Vysílání pro školy nevysílalo jen od 10:00, nýbrž ve všední dny také existoval jeho ranní desetiminutový blok, který zpravidla zahrnoval cyklus Zazpívejte si s námi a pod nějž také spadala pravidelná rozcvička pro školáky. Po roce 1981 bylo školní vysílání zařazováno brzy ráno do programu většinou jen kvůli uvedenému cvičení či mimořádnému vzdělávacímu programu. Tamtéž, digitální archiv, i. č. P19770504, Protokol o vysílání – Praha, 4. 5. 1977, s. 2; i. č. P19811210, Protokol o vysílání – Praha, 10. 12. 1981, s. 2.
[27] Tamtéž, Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc únor 1979, s. 10.
[28] Tamtéž, digitální archiv, i. č. P19791015. Protokol o vysílání – Praha, 15. 10. 1979, s. 5.
[29] Tamtéž, i. č. AF02198/6, Zazpívejte si s námi – Ach synku, synku [zvukový záznam], 1979.
[30] Tamtéž, i. č. P19851217, Protokol o vysílání – Praha, 17. 12. 1985, s. 2.
[31] Tamtéž, Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc únor 1979, s. 10–11.
[32] Tamtéž, šanon: Vedení Českého rozhlasu 8. 1., 19. 1., 29. 1., 2. 2., 9. 2., 16. 2., 23. 2., 9. 3. 1979, Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc březen 1979, s. 31.
[33] Tamtéž, i. č. P19740904. Protokol o vysílání – Praha, 4. 9. 1974, s. 9.
[34] Tamtéž, i. č. P19830518. Protokol o vysílání – Praha, 18. 5. 1983, s. 4.
[35] Tamtéž, i. č. P19740106. Protokol o vysílání – Praha, 6. 1. 1974, s. 1.
[36] Tamtéž, i. č. P19831218. Protokol o vysílání – Praha, 18. 12. 1983, s. 2.
[37] Tamtéž, i. č. P19740106. Protokol o vysílání – Praha, 6. 1. 1974, s. 1.
[38] Tamtéž, i. č. P19770918. Protokol o vysílání – Praha, 18. 9. 1977, s. 1.
[39] Tamtéž, i. č. P19781105. Protokol o vysílání – Praha, 5. 11. 1978, s. 8.
[40] Tesař, Stanislav: Hudební mládež České republiky. In: Český hudební slovník. [online]. 16. 10. 2019 [cit. 18. 4. 2021].
[41] AČRo, Praha, digitální archiv, i. č. V19770906, Protokol o vysílání – Vltava, 6. 9. 1977, s. 1.
[42] Tamtéž, Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc únor 1979, s. 12.
[43] Tamtéž, digitální archiv, i. č. V19861230, Protokol o vysílání – Vltava, 30. 12. 1986, s. 3.
[44] Tamtéž, Hlavní redakce pro děti a mládež – Plán vysílání na měsíc únor 1979, s. 12.
(článek vychází z autorčiny bakalářské práce)
