Ondřej Suchan: Projekt ’68 – probdělá noc, zaplněné Václavské náměstí a Řád Bílého lva

22. březen 2020

Zpráva o úspěšném projektu Českého rozhlasu k 50. výročí událostí v srpnu 1968

Budova Československého rozhlasu v srpnu '68

V srpnu roku 1968 napsal Československý rozhlas jednu z nejsmutnějších, ale zároveň nejslavnějších kapitol své pětadevadesátileté historie. Během prvních hodin okupace zemřelo v okolí budovy na pražské Vinohradské třídě šestnáct lidí. Ani střelba a postupné obsazování rozhlasu však nepřimělo tehdejší redaktory a techniky, aby přestali vysílat. Naopak. Několikadenní protiokupační vysílání dokonale mátlo agresora a přinášelo nejdůležitější informace alespoň „po drátě“. Podle mnohých historiků ale navíc zachraňovalo lidské životy. Nebýt výzev ke klidu, zemřelo by tehdy v Československu zřejmě mnohem víc než 134 lidí.

Projekt ’68, který se k tragickým srpnovým událostem vracel přesně po padesáti letech, měl tedy na první pohled jednoduché, i když neskromné cíle: připomenout odvahu a vynalézavost předchůdců ze 60. let. A zároveň se pokusit – byť alespoň na jeden den – vrátit rozhlas na pozici nejviditelnějšího média v zemi. A to v situaci, kdy informovanost o okupaci z roku ’68 u nejmladších, po revoluci narozených rozhlasových posluchačů, i „neposluchačů“ výrazně klesá. Třeba podle červencového průzkumu agentury NMS Market pro Post Bellum mělo základní informace o srpnových událostech jen 46 procent mladých (věk 18 až 26 let).

Jeden společný projekt

Základním předpokladem pro úspěch celého projektu bylo přesvědčit další instituce, které se chystaly připomínat invazi, ke spolupráci. Veškeré aktivity spojit pod jednu hlavičku, logo (které navrhl šéf grafického oddělení Jakub Šolín) a společný název, a sice Projekt ’68.  Hlavním garantem oslav se měl stát symbolicky právě rozhlas, jehož historická úloha byla pro všechny nezpochybnitelná.

A opravdu – větší či menší spolupráci postupně přislíbily instituce napříč veřejným životem. Magistrát hlavního města Prahy, Ústav soudobých dějin AV ČR, Ústav pro studium totalitních režimů, Národní filmový archiv, Post Bellum, Grand veteran zastřešující všechny automobilové veteránské spolky, společnost Czech Photo (organizátor každoroční soutěže Czech Press Photo), Národní muzeum, Český olympijský výbor a mnoho dalších. Nezastupitelnou roli sehrála i Evropská vysílací unie EBU, která hned v počátcích přispěla výrazným grantem na rozvoj virtuální a rozšířené reality.

Jak začít? Zlehka: Od Rašky po Kopfrkingla

Hned v úvodu jsme se museli vypořádat s klíčovou otázkou: Jak představit celý osudový rok 1968 a přitom posluchače nezahltit informacemi? Pokusili jsme se to vyřešit tak, že jsme vysílání nastavili v několika „vlnách“. Až do začátku prázdnin jsme si dali za cíl představit kulisy a osobnosti šedesátých let, pražské jaro a mezinárodní situaci. A hlavně nejprve opravdu zlehka.

Proto celý Projekt ’68 začal už v únoru – přesně padesát let od veleskoku Jiřího Rašky na Zimních olympijských hrách v Grenoblu, které nezapomenutelným způsobem uchoval pro budoucí generace spisovatel Ota Pavel v Pohádce o Raškovi. A právě tato legendární kniha hrála jednu z hlavních rolí startu celého Projektu ’68. Oldřich Kaiser pod vedením režiséra Aleše Vrzáka načetl knihu tak mimořádně, že nakonec skončila v olympijské tašce všech českých sportovců mířících do olympijského Pchjongčchangu – jako motivační audiopovzbuzení.

V květnu pak stanice Českého rozhlasu začaly vysílat první seriály. Ty se věnovaly především životu v Československu v šedesátých letech a uvolňování atmosféry spojené s pražským jarem. Koneckonců i to zachycovaly mnohé fotografie, které začali posluchači do rozhlasu posílat.

Vítězná fotografie Břetislava Hyblera s názvem Srpen 1968

Rozhlas se totiž spojil s organizátory prestižní novinářské ceny Czech Press Photo a společně vyhlásili soutěž o nejlepší snímek: Československo − fotografie roku ’68. Více než stovka lidí do ní poslala tisíc pět set fotografií. Odbornou porotu, ve které usedli například herec a scenárista Zdeněk Svěrák, generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral, ředitelka Czech Photo Veronika Souralová nebo historik Oldřich Tůma, vedl uznávaný fotograf Herbert Slavík. Společně tak neměli věru snadnou úlohu. Kromě momentek od profesionálů se totiž do soutěže hlásily i desítky snímků, které pořídili v srpnové dny amatéři a další nadšenci. A právě jeden z nově objevených snímků si nakonec odnesl i první cenu – porota vybrala Břetislavem Hyblerem zachycenou momentku z Vinohradské třídy, na které sanitka nakládá jednoho z prvních raněných. 

A ještě jedno – pro rozhlas také trochu netradiční − médium se do projektu zapojilo: film. Vysvětlovat šedesátá léta bez Československé nové vlny prakticky nejde. Proto se rozhlas propojil s Národním filmovým archivem a nabídl divákům ty největší skvosty; na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech nejprve společně s koncertem Vladimíra Mišíka snímky Spalovač mrtvol Juraje Herze a dokument Jana Němce Oratorium pro Prahu. Zaměstnanec krematoria Karel Kopfrkingl, geniálně ztvárněný Rudolfem Hrušínským, pak byl hlavní hvězdou otevření Letního kina ’68. To se na týden objevilo na rozhlasové zahradě v Karlíně. Více než 1500 lidí tam během jednoho týdne vidělo i Světáky, Všechny dobré rodáky, Žert nebo O slavnosti a hostech.

Moderní sítě i technologie

Objevil se i jeden nový zaměstnanec. I když fiktivní. Do snahy zasáhnout co největší počet lidí se přidalo i Rešeršní oddělení Českého rozhlasu. Každý den přinášelo na Twitteru glosy, citace z tisku i osobní poznámky prostřednictvím postavy jménem Jaroslav Hlas.

Součástí Projektu ’68 byla také virtuální realita

Ještě o kus dále zašel Kreativní HUB, který ve spolupráci s externí agenturou dokonce dovezl do rozhlasu tank. Tedy jeho maketu, která byla součástí instalace s využitím virtuální reality. Každý si tak mohl vyzkoušet pocity mladého muže, který vlastním tělem brání průjezdu sovětského tanku. A dokonce i naopak. Vžít se do role řidiče tanku. Není divu, že tato instalace byla jednou z ozdob pražské výstavy moderních technologií – Prague Future Port 2018.

Do třetice moderní technologie zafungovaly v Projektu ’68 ve speciální aplikaci Návrat ’68. Ta umožňuje nejen poslouchat příběh mladé dívky, která se rozhoduje mezi emigrací a návratem do Československa, ale zároveň s pomocí rozšířené reality listovat tehdejšími novinami, pouštět si dobový rozhlas i televizi nebo listovat dokumenty a poslouchat hudbu.

Rekonstrukce v historických kulisách

Finále celého projektu ale mělo teprve přijít. Přesně 20. srpna ve 21 hodin se otevřel Český rozhlas veřejnosti. Přesněji největší studio na Vinohradské třídě S1 se proměnilo v historické studio ze šedesátých let a začalo jedno z nejpozoruhodnějších vysílání posledních let. Ve třinácti hodinách živé zpravodajské rekonstrukce provedli moderátoři Jan Pokorný a Martin Veselovský všechny v hledišti i u rádií minutu po minutě osudovou nocí z 20. na 21. srpna 1968.

K ruce měli nejen na tři desítky hostů (kromě jiného bývalé rozhlasáky, pamětníky, historiky, ale třeba i poslední trojici z osmi statečných Rusů, kteří po okupaci protestovali v Moskvě – Taťánu Bajevovou, Viktora Fajnberga a Pavla Litvinova), ale i mnoho současných redaktorů i zahraničních zpravodajů. Ti všichni živě vstupovali z míst, kde se před padesáti lety odehrávaly nejdramatičtější věci. Aby vše bylo absolutně autentické, i technika byla původní a také náhravky jsme pouštěli z magnetofonových pásků. O vysílání byl takový zájem, že se v prvních hodinách naprostá většina lidí vůbec do studia nedostala, a tak Český rozhlas otevřel další místnost pro sledování přímého přenosu. Tisíce dalších strávily dlouhou noc u rádií nebo při sledování živého přenosu na Facebooku a YouTube kanálu Radiožurnálu.

Marta Kubišová opět zpívá Modlitbu

Následná pieta před rozhlasem, na které se sešlo několik tisíc lidí, byla jen předzvěstí toho, co se odehraje večer. Na ten si Český rozhlas připravil velkolepý koncert hvězd současné české hudební scény na Václavském náměstí. Spolu s kapelou Petra Maláska a částí Symfonického orchestru Českého rozhlasu zazpívali největší hity roku ’68 Aneta Langerová,  Lucie Bílá, Marta Jandová, Tereza Černochová, Vojta Dyk, Matěj Ruppert, Honza Křížek, Xindl X a Jana Kirschner.

Dech beroucí závěrečnou scénu, do které režisér Michal Caban zapojil kromě umělců ze souborů Cirk La Putyka a Jednotka rychlého nasazení i historickou budovu Národního muzea (ta se na moment proměnila v obrovskou trikolóru se šlehajícími plameny ze střechy), zakončila osoba nejpovolanější – Marta Kubišová. Jejímu provedení písničky Modlitba pro Martu tleskalo na zaplněném náměstí na padesát tisíc lidí.

Zlatá tečka – Řád Bílého lva

Rozhlasák Karel Lánský s propůjčeným Řádem bílého lva.

A ještě jeden nesmělý plán se zrodil hned na počátku Projektu ’68. Vybrat jednoho z odvážných rozhlasáků té doby a navrhnout jej symbolicky za všechny účastníky protiokupačního vysílaní na státní vyznamenání. Z mnoha jmen padla volba na Karla Lánského, tehdejšího šéfa domácí redakce (vnitropolitického vysílání), který celé protiokupační vysílání řídil. Návrh Poslanecké sněmovně odešel z Českého rozhlasu poslední březnový týden a velmi brzy se ukázalo, že má šanci na úspěch. Osvojil si jej předseda příslušného podvýboru Vojtěch Pikal (Piráti), a Karla Lánského navrhl dokonce na vyznamenání nejvyšší – Řád Bílého lva. Konečné slovo má v oblasti státních vyznamenání prezident Miloš Zeman, který z návrhů sněmovny vybírá jen malou část. Karla Lánského ale do této kategorie zařadil, a tak si opravdu dne 28. října za všechny statečné rozhlasáky roku ’68 ve Vladislavském sálu Řád Bílého lva z rukou prezidenta převzal.

Projekt ’68 v číslech

  • 2 nominace na Křišťálovou lupu (Projekt roku a Obsahová inspirace)
  • 10 zahraničních štábů ze Slovenska (RTSV, TA3), Německa a Rakouska (Mitteldeutscherundfunk, ARD, Deutschlandradio, veřejnoprávní televize ZDF), Japonska (televize NHK), Hong Kongu (týdeník HK01) včetně celosvětových agentur (AP, Reuters, AFP)
  • 13 hodin rekonstrukce minutu po minutě odvysílal Radiožurnál v noci z 20. na 21. srpna
  • 22 seriálů ve vysílání všech stanic Českého rozhlasu
  • 40 expertů z celého světa na Mezinárodní konferenci, kterou pořádal Ústav soudobých dějin AV spolu s Úřadem vlády ČR, Českým rozhlasem a dalšími partnery
  • 90 lidí z Českého rozhlasu se podílelo na Projektu ’68
  • přes 250 minut vysílání České televize z okolí rozhlasu 21. srpna (120 přímo ze Studia ’68)
  • 358 tweetů zveřejnila fiktivní postava Jaroslav Hlas 68
  • 450 lidí přišlo na zahájení Letního kina ’68 a film Spalovač mrtvol (kapacita přitom byla jen 350)
  • 1500 fotografií zaslali lidé do soutěže Československo – fotografie roku ’68
  • 2000 lidí na Dni Českého rozhlasu na MFF v Karlových Varech (promítání filmů a koncert Vladimíra Mišíka)
  • 50 000 lidí na Václavském náměstí při Koncertu ’68
  • 90 000 zhlédnutí Koncertu ’68 na YouTube
  • 300 000 zhlédnutí traileru k rozhlasové hře Včera, dne 20. srpna
  • 400 000 zhlédnutí Dokumentu ’68, ve kterém rozhlasoví pamětníci vzpomínali na okupaci
  • 450 000 zhlédnutí alespoň jedné ze čtyř částí Studia ’68 na Facebooku
  • u 500 000 lidí vzrostl zájem o Facebook Radiožurnálu a ČRo během 21. srpna 2018
Spustit audio