Martin Juřica: Objev zvukové nahrávky a zápisů z plén Městského národního výboru v Ostravě ze srpna 1968

Rok 1968 a následná intervence vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu téhož roku patří k nejvýznamnějším a také nejdramatičtějším událostem 20. století, které ovlivnily osudy naší vlasti. Tzv. obrodný proces se pochopitelně nevyhnul ani Ostravě, tehdejšímu čtvrtému největšímu městu ČSSR. Podobně jako jinde se i zde na konci 60. let 20. století aktivizovaly proreformně orientované síly jak uvnitř Komunistické strany Československa, tak ve znovu se tvořící občanské společnosti. Připomeňme, že v tomto období byl předsedou Městského národního výboru v Ostravě (MěstNV) Josef Kempný, který po 21. srpnu 1968 prošel strmou politickou kariérou vrcholící funkcí tajemníka ÚV KSČ a později předsedy vlády České socialistické republiky.[1] Kempný patřil po celou dobu Pražského jara k pragmatikům a zastával takticky opatrný postoj, což se plně projevilo v dramatických chvílích předposledního srpnového týdne roku 1968.

Obrodný proces byl násilně přerušen vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa v noci z 20. na 21. srpna 1968. Samotná Ostrava byla okupována 24. Samaro-Uljanovskou motostřeleckou divizí genmjr. Grigorije Petroviče Jaškina, zvanou Železná, a přidělenou leteckou divizí.[2] Jednotky se rychle přemístily k Nové radnici, před velké závody, obsadily letiště v Mošnově a další strategické pozice. O připravované akci byli v Ostravě předem informováni představitelé tzv. aktivu předválečných a zasloužilých členů KSČ, náčelník krajské správy SNB a pravděpodobně také vedoucí tajemník KV KSČ Leopold Kovalčík, předseda Krajského národního výboru Severomoravského kraje Jan Mušal a již zmíněný předseda MěstNV Josef Kempný.[3]

Obyvatelstvo se v ranních hodinách, podobně jako jinde v republice, shromáždilo v centru a na dalších veřejných prostranstvích a proti okupaci protestovalo. Vzhledem k tématu článku se zaměříme na situaci v okolí Nové radnice na tehdejším náměstí Říjnové revoluce (dnešní Prokešovo náměstí) v Moravské Ostravě. Zde došlo k několika incidentům, které se naštěstí obešly bez vážnějších zranění. Mimo jiné bylo po výstražné střelbě sovětských vojáků rozbito několik oken radniční budovy a vyvráceny byly sloupy veřejného osvětlení. Část rozlícených občanů vrhala po vojácích kameny či dlaždice a minimálně na jednom z tanků se jim podařilo prorazit nádrž s naftou, kterou chtěli zapálit. Požár se však podařilo v zárodku uhasit. Těžko si lze představit, co by exploze tanku, plného ostré munice, na zaplněném prostranství před Novou radnicí způsobila.[4] Po jednání s vedením města v čele se Josefem Kempným se podařilo dohodnout stažení vojska z města do blízkého Koblova.[5] V Nové radnici zůstalo pouze vojenské velitelství města. Je možno pouze spekulovat, zda rychlé řešení vyhrocené situace nebylo důsledkem dřívějších možných kontaktů Josefa Kempného se sovětskou stranou.

Obraťme nyní pozornost na aktivity správních orgánů města. První mimořádné jednání Rady Městského národního výboru v Ostravě po invazi se uskutečnilo 22. srpna v dopoledních hodinách. Zasedání řídil místopředseda národního výboru Vladimír Branka za nepřítomného J. Kempného, jenž v té době měl stále jednat s generálem Jaškinem. Projednávaly se rozhovory se zástupci velení sovětských vojsk, bezpečnostní situace ve městě, zajišťování výroby v podnicích a svolání mimořádného pléna MěstNV na následující den.[6]

A zde se již dostáváme k nově objeveným dokumentům vztahujícím se k mimořádným plénům MěstNV 23. a 29. srpna 1968. V polovině roku 2020 kontaktoval zástupce města Ostravy bývalý tajemník Národního výboru města Ostravy v letech 1983–1989 JUDr. Rostislav Neuvirt. Oznámil, že má v držení zápisy z uvedených dvou plén a také zvukovou nahrávku plenárního zasedání z 23. srpna na magnetofonovém pásku a že tyto materiály chce předat městu. Písemnosti i zvukový záznam z dramatických zasedání plén MěstNV v srpnu 1968 v příslušném fondu Archivu města Ostravy chyběly. Mělo se za to, že zmizely v hektickém období po okupaci Československa. R. Neuvirt po nástupu do funkce zjistil, že se tyto dokumenty i po 15 letech nacházejí ve skříni kanceláře tajemníka. Z obav, že vzhledem k své mimořádné citlivosti budou odcizeny nebo ztraceny, je odnesl do svého bydliště a přechovával dalších 37 let.

K samotnému předání dokumentů došlo v Nové radnici 26. srpna 2020. Od R. Neuvirta je převzali vedoucí Kanceláře primátora města Ostravy Mgr. Michal Bayer a ředitelka Archivu města Ostravy Mgr. Hana Šústková, Ph.D. Po zaevidování a zařazení do fondu Městský národní výbor Ostrava byl magnetofonový záznam v nejkratším možném termínu digitalizován.

Stojí za pozornost, že přepis zvukového záznamu z pléna MěstNV 23. srpna 1968 nebyl pořízen bezprostředně po jednání, ale až v říjnu 1969 (protokol je datován 24. 10. 1969) a signován byl již novým ostravským primátorem Zdeňkem Kupkou[7] a tajemníkem MěstNV Zdeňkem Eliáškem. Je možné, že byl vyhotoven až pro účely probíhajících prověrek a „očisty“ pléna národního výboru od stoupenců reformního procesu. První rezignace 14 poslanců pléna MěstNV proběhly již v květnu 1969.[8]

V krátkosti přibližme průběh tohoto mimořádného plenárního zasedání. V úvodu vystoupil J. Kempný. Ve svém projevu apeloval na zachování klidu, sdělil, že nejsou známy důvody vstupu vojsk (připomeňme, že J. Kempný o okupaci s největší pravděpodobností věděl předem). Vyslovil se dále pro podporu legálních orgánů KSČ a státu. Dále se zabýval zásobováním potravinami, zajištěním pohonných hmot atd. V tomto duchu (zabezpečování dodávek potravin do obchodní sítě, situace v dopravě atd.) se nesla i další tři vystoupení členů vedení města. Až krátký projev Jana Buchvaldka (mj. předsedy Městského národního výboru v Ostravě v letech 1960–1964[9]), který žádal doplnění rezoluce pléna o požadavek okamžitého propuštění československých představitelů zadržovaných v Moskvě, vzbudil zásadnější reakce poslanců národního výboru.

Věnceslava Friesová požadovala jménem pracujících Vítkovických železáren Klementa Gottwalda, n. p., vyhlášení „neutrální, socialistické republiky“ a odchod z funkcí těch, kteří spolupracovali s okupačními vojsky, mj. Drahomíra Koldera a Aloise Indry.[10] K požadavku neutrality a vystoupení z Varšavské smlouvy se připojil rovněž Bohuslav Deneš zastupující zaměstnance národního podniku Výstavba ostravsko-karvinských dolů.

Pod tlakem těchto vystoupení, která sklidila podporu většiny členů pléna, souhlasil se zařazením bodů do rezoluce, týkající se neutrality ČSSR a kolaborantů, také J. Kempný. Jediný, kdo vystoupil s opačným názorem a nabádal k vypuštění požadavku vyhlášení neutrality, byl člen Rady MěstNV a zástupce aktivu předválečných a zasloužilých členů KSČ Emil Mladěnka. Plénum však schválilo rezoluci s doplněním o body vztahující se k neutralitě, navrhované ztrátě „mandátů lidu“ pro kolaboranty a nesouhlasu se zrádnými pokusy o ustavení nelegálních státních orgánů. Text usnesení byl následně otištěn v tzv. Spojených denících, vycházejících bezprostředně po zahájení okupace.[11]

Následující den, 24. srpna, proběhlo mimořádné jednání Rady MěstNV, kterého se opět J. Kempný nezúčastnil vzhledem k tomu, že znovu jednal s generálem Jaškinem, tentokrát společně s vedoucím tajemníkem Krajského výboru KSČ Leopoldem Kovalčíkem[12] a vedoucím tajemníkem Městského výboru KSČ Radomilem Gajem.[13] Kempný nebyl přítomen na jednání rady ani 26. srpna. Dostavil se až o den později.

Mimořádné zasedání pléna MěstNV 29. srpna, jehož přepis rovněž R. Neuvirt uchovával, proběhlo po návratu zadržovaných členů vedení KSČ a státu a po podepsání tzv. moskevského protokolu. Neslo se již v duchu jisté deziluze a počínajících pochybností z nastupující změny politického kurzu. V úvodu se hovořilo opět o zajištění zásobování obyvatel. Další vystupující již vyslovovali obavy z návratu cenzury. Diskutovalo se také o tom, jaký zaujmout postoj k Aloisi Indrovi a Vasilu Biľakovi, kteří byli před několika dny označeni za zrádce a kolaboranty. Oba byli součástí delegace, která v Moskvě odsouhlasila protokol, jenž měl být akceptován jako základ konsolidace situace v ČSSR. Josef Kempný hovořil nejprve poněkud odtažitě o nadcházejících oslavách výročí Slovenského národního povstání a poté o federalizaci Československa. Následně zdůraznil nutnost udržení jednoty ve společnosti a KSČ, která měla mít podle něj větší cenu než cenzura. Stále však považoval za nejdůležitější odchod sovětských vojsk z ČSSR. O moskevském protokolu prohlásil, že s ním nelze souhlasit, ale je nutno ho vzít na vědomí. Opět apeloval na klid a kázeň občanů. Drobností, která charakterizuje posun ve vnímání situace, byly i ručně psané Kempného opravy do textu projevu psaného psacím strojem. Například slovo „okupant“ je zde již přeškrtnuto a nahrazeno neutrálním výrazem „vojska“.

Co se týče celkového hodnocení nově objevených dokumentů, je možné konstatovat, že zásadně nezměnily obraz dramatických srpnových dnů roku 1968 tak, jak se odehrály v Ostravě. Potvrdily, že drtivá část poslanců Městského národního výboru v Ostravě patřila mezi přívržence reformního procesu, stála za legálními orgány strany a státu, stavěla se proti okupaci a bezprostředně po ní požadovala vyhlášení neutrality ČSSR. Výjimkou, nejen v plénu MěstNV, byla většina členů aktivu zakládajících a zasloužilých členů KSČ, kteří od prvních chvil podporovali okupační jednotky. Materiály také potvrzují opatrný postoj předsedy MěstNV Josefa Kempného, který nejprve prosazoval schválení rezoluce pléna národního výboru z 23. 8. 1968, jež by neobsahovala radikální požadavky (vyhlášení neutrality, odstoupení kolaborujících politiků), ale pod tlakem většiny poslanců MěstNV nakonec tyto postuláty podpořil. V této době si ještě nedovolil otevřeně vystoupit ve prospěch okupace. Pravděpodobně i na základě těchto dokumentů se vzdali mandátů a byli dále šikanováni členové pléna MěstNV, kteří protestovali proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Dokumenty předané do Archivu města Ostravy tvoří střípek mozaiky celkového obrazu průběhu dramatických srpnových dní roku 1968 v Ostravě a budou sloužit badatelům zaměřeným na období konce 60. let 20. století v Československu a následné normalizace.

[1] Josef Kempný (1920–1996). V letech 1964 až 1968 byl předsedou Městského národního výboru v Ostravě. Poté byl tajemníkem Ústředního výboru KSČ. Po několik měsíců v letech 1969 až 1970 byl předsedou vlády České socialistické republiky. Od roku 1981 až do roku 1989 vykonával funkci předsedy České národní rady. Przybylová, Blažena – Šerka, Jozef: Muži s mocí. Portréty představitelů města Ostravy 1918–1989. Šenov u Ostravy 1999, s. 45–47.

[2] Detailní popis vojenské operace např. Povolný, Daniel: Operace Dunaj. Krvavá odpověď Varšavské smlouvy na pražské jaro 1968. Praha 2018; nebo Fiedler, Jiří: Okupace 1968. Praha 2018.

[3] Juřica, Martin: Počátky „normalizace“ na příkladu městského výboru KSČ v Ostravě září 1968–duben 1971. In: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 24. Ostrava 2009, s. 69.

[4] Vzpomínky a fotografie Ing. Antonína Černohorského na srpen 1968 v Ostravě. V držení autora.

[5] Obec Koblov byla k Ostravě připojena v roce 1976.

[6] Archiv města Ostravy, fond Městský národní výbor Ostrava, Rada Národního výboru města Ostravy 22. 8. 1968.

[7] Zdeněk Kupka (1924–1994) byl prvním primátorem města Ostravy (funkce vznikla v rámci zákona o Ostravě přijatého v roce 1969). Roku 1964 byl zvolen do Městského národního výboru v Ostravě, kde byl pověřen funkcí tajemníka. Po odchodu Josefa Kempného do Prahy byl 18. prosince 1968 zvolen předsedou MěstNV. Od ledna 1972 do ledna 1979 působil jako velvyslanec v Německé demokratické republice. V dubnu 1979 se vrátil do Ostravy, kde byl jmenován předsedou spotřebního družstva Budoucnost. V této funkci se udržel až do odchodu do důchodu v roce 1984. Przybylová, B. – Šerka, J.: Muži s mocí, s. 48–49.

[8] Przybylová, B. – Šerka, J.: Muži s mocí, s. 49.

[9] Jan Buchvaldek (1903–1983), předseda Městského národního výboru v Ostravě v letech 1960–1964. Paradoxem vzhledem k jeho postoji v srpnu 1968 bylo, že se následně podílel na čistkách v KSČ. Przybylová, B. – Šerka, J.: Muži s mocí, s. 42–44.

[10] D. Kolder a A. Indra byli jedni ze signatářů tzv. zvacího dopisu, což je obvyklé označení nedatovaného dopisu, který v srpnu 1968 poslali Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek a Vasil Biľak Leonidu Brežněvovi. Obsahoval výzvu k pomoci všemi prostředky proti údajně hrozící kontrarevoluci v Československu. Dopis se stal pro sovětské vedení záminkou pro invazi do Československa 21. srpna 1968. Janáček, František – Michálková, Marie: Příběh zvacího dopisu. Soudobé dějiny 1, 1993, č. 1, s.  87–101.

[11] Ihned po zahájení okupace začali redaktoři Nové svobody, později Moravskoslezského večerníku, Głosu Ludu (určeného zdejší polské menšině) a krajských pracovišť celostátních novin Rudé právo, Mladé fronty, Práce a Československého sportu vydávat tzv. Spojené deníky. Spojené deníky podávaly v několika vydáních denně zprávy o aktuální situaci v Ostravě i celém Severomoravském kraji. Przybylová, Blažena a kol: Ostrava. Historie, kultura, lidé. Ostrava 2013, s. 539.

[12] Leopold Kovalčík se stal v roce 1970 předsedou prověrkové komise, která vyloučila bývalého předsedu České národní rady a předního představitele obrodného procesu Čestmíra Císaře z KSČ. Císař, Čestmír: Člověk a politik. Kniha vzpomínek a úvah. Praha 1998, s. 588–590.

[13] Vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Ostravě Radomil Gaj a redaktor deníku Nová svoboda Ivan Kubíček byli v noci z 13. na 14. září 1968 převezeni k nevybíravému výslechu do štábu divize sovětských vojsk v Koblově a poté k velení vojenského okruhu do Trenčína. Byli vystaveni výhružkám a obviněním z kontrarevoluce. R. Gaj se z obavy o fyzické ohrožení sebe a své rodiny podřídil nátlaku okupantů. V následujících měsících poslušně plnil jejich příkazy a aktivně prosazoval čistky. Juřica, M.: Počátky „normalizace“ na příkladu městského výboru KSČ v Ostravě, s. 71–72.