Téma Auditoria: Velikonoce a rozhlasové vysílání ve 30. letech

26. březen 2021

Československý rozhlas dával velikonočním tématům ve třicátých letech značný prostor. V rozhlasovém archivu se dochovaly dobové záznamy velikonočně laděných vzpomínek, přednášek, bohoslužeb i politických projevů.

Struktura církevně-liturgického roku se ve třicátých letech výrazně odrážela ve vysílacím programu Československého rozhlasu a ovlivňovala jeho obsahovou náplň. Týkalo se to také velikonočních svátků. Úkolem následujících řádků je na základě dochovaných archivních zvukových záznamů, které si může čtenář poslechnout, představit formy, jejichž prostřednictvím byla posluchačům velikonoční témata předkládána.

1) Folkloristické pořady

Úvodní strana textu pro rozhlasové vystoupení Karla Průchy o šumavských Velikonocích (9. 4. 1936)

Celkem oblíbenými byly v meziválečné době folkloristicky laděné rozhlasové pořady, které občanům celého Československa představovaly duchovní i hmotný svéráz určitého kraje a jeho obyvatel. Nahrávání bývalo realizováno přímo na konkrétním místě, daleko častěji však byli „účinkující“ – kvůli vhodnějšímu technickému zázemí – zváni do rozhlasových studií v Praze, Brně, Moravské Ostravě či Bratislavě. Rodáci se s posluchači povětšinou podělili o své vzpomínky a často reprodukovali osobitou hudbu a lyriku svého kraje. Jako dobrý příklad může posloužit rozhlasové vystoupení Karla Průchy z dubna 1936, jež věnoval „velikonočním zvykům a hrkání šumavských kluků“. Vedle toho ovšem u mikrofonu vystupovali také profesionální či amatérští etnografové, kteří určitou oblast představili na základě svých odborných výzkumů. Jednou z nich byla Amálie Kožmínová, která v dubnu 1935 hovořila o obyčejích spjatých v celých Čechách s Květnou nedělí.

2) Přednášky univerzitních profesorů

Miloslav Hýsek u rozhlasového mikrofonu (4. 4. 1935)

Nedílnou součástí rozhlasového programu byly od přelomu dvacátých a třicátých let odborné přednášky, přičemž vzdělávací odbor Československého rozhlasu zval s oblibou k mikrofonu univerzitní profesory. Velikonočních témat se dotkli především literární historikové. Miloslav Hýsek z Univerzity Karlovy ve své nápadité přednášce z dubna 1936 sledoval způsoby, jakými čeští básníci nadějeplně propojovali symbol Kristovy smrti a vzkříšení s Bílou horou („na níž byl ukřižován český národ“) a českým národním obrozením. Již o den dříve přednášel Otokar Fischer z téže univerzity o podobném tématu, když ovšem jeviště svého proslovu, věnovaného motivu Golgoty a Vzkříšení v dějinách (převážně literárního) umění, rozšířil oproti Hýskovi na celou Evropu.

3) Přímé přenosy z velikonočních bohoslužeb

Přímý přenos z oslavy řecko-katolických velikonočních svátků v Chrámu sv. Klimenta (29. 4. 1940)

Živé přenosy plnily program Československého rozhlasu již od poloviny dvacátých let. Zprvu se jednalo o pouhé zvukové zachycení určité události, k němuž postupem doby přibyl doplňující výklad reportéra, který posluchači představil kompozici a aktéry celé scény. Ve třicátých letech byly často vysílány (vedle hudebních koncertů a sportovních akcí) také přímé přenosy z náboženských mší. To věřícím v Československu umožňovalo propojit se v jednu chvíli s určitým významným sakrálním místem a tamním církevním obřadem. Týkalo se to také velikonočních liturgií. Velkoryse pojatý přenos zorganizoval Československý rozhlas na Velký pátek 19. dubna 1935. Jednalo se totiž o živou reportážní štafetu z Čech, Moravy a Slovenska. V jedenáct hodin dopoledne se nejprve přihlásil reportér ze mše v pražském Týnském chrámu (její záznam si může čtenář níže poslechnout) a záhy následovaly živé přenosy z Kostela Zvěstování Panny Marie v brněnských Tuřanech a z Kostela Svätého Juraja nedaleko Bratislavy.

4) Mírové projevy

Alice Masaryková v rozhlasovém studiu Radiojournalu (18. 5. 1932)

Z iniciativy Alice Masarykové, dcery Prezidenta Osvoboditele, byl v Československu od roku 1921 každoročně na Velikonoce vyhlašován třídenní Mír Červeného kříže. Cílem bylo, aby (alespoň na tři dny) občané zanechali všech vzájemných sporů a zdůrazňování toho, co je navzájem rozděluje, a naopak zaujali kladné, smírné a konstruktivní stanovisko k veřejným záležitostem. Vše bývalo – zpravidla na Bílou sobotu – spojeno s mírovými slavnostmi v různých koutech republiky, doprovodnými osvětovými akcemi a také s velkou slavnostní schůzí Československého Červeného kříže, která se často konala přímo na půdě parlamentu. Ke konci třicátých let se Alice Masaryková dokonce pokoušela rozšířit tuto tradici i do ostatních zemí. Právě z této doby se v rozhlasovém archivu zachovalo mnoho projevů, které různé osobnosti pronesly u příležitosti velikonočního Míru Červeného kříže do mikrofonu. Jednalo se například o ministra zahraničí Kamila Kroftu či prezident Edvarda Beneše, kteří promlouvali nejen v češtině, nýbrž i anglicky, francouzsky či německy. Typická je totiž pro tuto dobu internacionalizace celé otázky, a to volání po nutnosti celoevropského míru a smírného řešení národnostních a územních sporů, jež měly zajistit zachování územní celistvosti Československa. Určité náznaky tohoto trendu lze koneckonců zaznamenat i v dochovaném projevu samotné Alice Masarykové z 24. března 1937, který byl určen pro uši zahraničních krajanů a jejž si čtenář může níže poslechnout.

Závěrem

Lze shrnout, že se Československý rozhlas ve třicátých letech věnoval velikonoční tematice velmi poctivě. Československý posluchač byl o různých velikonočních fenoménech zpravován zvláště pomocí montážních pásem (tvořených nahranými vzpomínkami, hudební produkcí a recitací), reportáží (často přenášených živě), přednášek a proslovů. Rozhlasové vedení na Velikonocích akcentovalo zejména jejich folklórní hodnotu, intelektuálně-vzdělávací potenciál, náboženský rozměr a obecně humanitní (mírotvorné) poselství. To bylo ke konci třicátých let stále silněji instrumentalizováno ve směru politické snahy o zachování míru ve střední Evropě a samostatnosti československého státu.

Spustit audio