„Představa natáčet zvony mi zpočátku přišla iracionální,“ říká rozhlasový „lovec zvonů“ Radek Rejšek
O tom, proč mají zvony hlasy, kolik jich zbývá zaznamenat a v čem spočívá úskalí dokonalého ladění.
Radek Rejšek se už přes třicet let díky spolupráci s Českým rozhlasem zabývá zaznamenáváním hlasů českých zvonů. Za tímto účelem už procestoval velkou část republiky, a přesto není jeho práce ještě zdaleka u konce. Její specifika a proměny popisuje pro web Světa rozhlasu. Rozhovor se uskutečnil v září 2025 krátce poté, co byla v rámci projektu Archivu ČR a spolku Wikimedia ČR Zaniklé zvony uveřejněna unikátní kolekce téměř 90 zvuků z období protektorátu.
V Archivu ČRo se nám nedávno podařilo zdigitalizovat a zpřístupnit desítky nahrávek českých zvonů z let 1940–41. Čím je pro vás tato sbírka zajímavá?
Musím říci, že tyto nahrávky mají cenu zlata, protože se mezi nimi nacházejí hlasy, které už dnes kvůli pozdějším válečným rekvizicím neexistují. Nacisté od r. 1942 české a moravské věže připravili o tisíce zvonů. Proto si myslím, že v rozhlasovém archivu máme v této sbírce poklad – to jediné, co nám po roztavených zvonech ještě zbylo.
Kdy jste začal pro rozhlas natáčet zvony vy? A co vás k tomu přivedlo?
Na přesné datum už si nevzpomenu, ale byl to devadesátý rok. Oslovily mě tehdy dramaturgyně ČRo Vltava Alena Maxová s Miluší Tikalovou, jestli bych mohl pro nedělní vysílání pravidelně zajišťovat nahrávky hlasů zvonů z českých kostelů. Já jsem se napřed zhrozil, protože představa, že každý den jedu někam natočit zvon, aby se to pak v neděli vysílalo, mi přišla iracionální. Ale pak jsem si uvědomil, že kdyby se za jeden výjezd natočilo zvonů několik, mohlo by to jít.
Za ta léta, co to děláme, mám vyzkoušeno, že se za den dá stihnout zhruba pět věží. Záleží ale na počtu zvonů a na dalších okolnostech: jak daleké jsou přejezdy, zda jsou k dispozici zvoníci (pokud zvony nemají elektrický pohon) atp. Velký problém někdy bývá také zajistit klíče od zvonic či od kostela. Jednou se nám třeba stalo, že farář musel petlici se zámkem přerazit lešenářskou trubku, protože ani jeden z rezavých klíčů do zámku nepasoval.
Problémy máme také třeba s dopravním ruchem nebo se štěkajícími psy. V jednom místě byl poblíž kostela kravín a vždycky, když jsme začali zvonit, tak krávy začaly bučet. Krávy jsme umlčet nedokázali, tak jsme zvony nakonec natočili i s jejich bučením a přišlo pak několik ohlasů od posluchačů, jak to bylo krásné a kdy ty zvony s „těma kravičkama“ budeme opakovat.
Bylo hned od počátku záměrem vybudovat ucelenou kolekci českých zvonů nebo tato ambice vznikla až v průběhu let?
Vzniklo to spontánně v průběhu let. Nejprve jsme si řekli, že natočíme nějakých dvacet až třicet zvonů, které budeme reprízovat pořád dokola. Ale pak jsme usoudili, že je to škoda, protože kostelů a zvonů je u nás strašně moc. Dodnes nemáme zdaleka natočenou ani polovinu z jejich celkového množství. Já samozřejmě nejsem nesmrtelný a přemýšlím o tom, komu to předat, ale zatím se nějaký následovník neobjevil.
A kolik zvonů jste doposud stihl zaznamenat?
Já sám jsem to nikdy nepočítal, ale na rok potřebujeme asi tak šedesát záběrů zvonů. Takže za třicet šest let práce budeme mít v archivu už přes dva tisíce zvonů, což zas není tak moc, protože u nás je odhadem mezi šesti a deseti tisíci zvony.
Zbývá během náročného organizování cest za zvony prostor vybírat místa natáčení taky podle nějakého historického klíče?
Ten klíč je dán spoluprací se zvonařem Petrem Manouškem a s kampanologem Radkem Lungou, kteří oba disponují mnoha poznatky a svými rozsáhlými archivy. Některé zvony ale i přesto nejsme schopni zaznamenat. Kvůli dojezdové vzdálenosti je pro nás např. nereálné vyjet z Prahy natáčet na Moravu – na dvoudenní či třídenní natáčení v kuse nemáme v rozpočtu prostředky. Takže já se snažím navázat kontakt s kolegy z krajských studii a zkusit je do projektu zaangažovat. Aby nám vytipované zvony svojí technikou natočili a nahrávky potom poskytli, protože z hlediska zvonařských památek je Slezsko, okolí Opavy, okolí Ostravy skutečně velice zajímavé.
Máte nějaký zvon, který vám ve sbírce ještě chybí?
Takových zvonů je mnoho. Ale já se snažím taky o to, aby to bylo vyvážené – takže natáčet nejen historické, staré zvony např. z 15. století, které si to samozřejmě zaslouží, ale také zvony nové. Já se to snažím různě prokládat a kombinovat.
Můžu říci, že třeba současné zvonařství je na mimořádně vysoké úrovni, protože díky novým technologiím se ty zvony dneska dají opravdu vyladit velice přesně. A teď vyvstává otázka, do jaké míry je to žádoucí. Někdy nám posluchači píší, že se jim líbí mnohem víc zvuk starých zvonů, jejichž zvukové spektrum není tak počítačově dokonalé, zatímco ty nové zvony jsou sice dokonalé, jsou krásné, ale jejich zvuk jim připadá už příliš „industriální“.
Jakou technikou zvony natáčíte a jak se práce za těch třicet let proměnila?
Proměnila se samozřejmě hodně, protože na začátku jsme natáčeli analogově – vozili jsme s sebou magnetofony značky Nagra nebo Revox a pak jsme to stříhali klasicky na pásu, ošetřili začátky, konce atd. Následně jsme v devadesátých letech zvony zaznamenávali chvíli na videokazety, pak na tzv. R-datové kazety a cédéčka. A teď se pracuje už na počítačích, takže zvukař už jezdí buďto s digitálním kartovým rekordérem, nebo někdy jen s notebookem.
Kdy přesně se nové nahrávky zvonů objevují ve vysílání ČRo Vltava?
V neděli v poledne. Do loňského roku běžela ještě repríza v neděli půlnoci, kdy můj komentář četl moderátor. Což nebyl problém – v minulosti jeden čas uváděli zvony do vysílání hlasatelé dokonce výhradně.
Když jsme se bavili o tom, že ta sbírka zahrnuje jak historické zvony, tak ty současné: máte nějaký oblíbený zvon, který vám nejvíce přirostl k srdci?
Těch zvonů je hodně. A těžko se na otázku odpovídá – je to, jako kdyby se mě někdo zeptal, jestli mám radši hudbu Mozarta nebo Dvořáka. Nevím. Prostě obojí má své kouzlo.
Provozuji to už delší dobu a troufnu si o sobě trošku neskromně říci, že jsem schopen odhadnout autora daného zvonu pouhým poslechem. Protože každý zvonař v hlasech svých zvonů zanechává určitá specifika. Já říkám schválně v hlasech, protože to není jeden tón, to je soustava složitých harmonických tónů. A rozhodně tedy už podle zvuku poznám, jestli zvoní zvon starý nebo zvon nový.
A kdybych měl něco preferovat, pak to ze starých zvonů budou takové ty zvonařské monumenty: když pominu svatovítského Zikmunda, tak je to určitě Kryštof z Rychnova nad Kněžnou. Spoustu nádherných zvonů odlíval Brikcí z Cimperku, krásné jsou také o něco mladší Pricqueyovy zvony.
Ze současných zvonařů bych vyzdvihl třeba naprosto jedinečný soubor zvonů Petra Rudolfa Manouška v Horní Polici. Z posledních let se určitě sluší věnovat pozornost zvonovému souboru od německého zvonaře Pernera v Oseku u Duchcova nebo zvony od Josefa Tkadlece z Halenkova. Nedávno jsme točili také jeho pěkný zvonový soubor ve Vyskeři u Turnova. Z těch nejmladších zvonařů rozhodně stojí za zmínku Michael Votruba z Myslkovic u Soběslavi, který odlil vydařený soubor tří zvonů pro kostel svatých Petra a Pavla v Březně u Chomutova.
Za těch třicet let musíte mít obrovskou zkušenost také s proměnou vztahu lidí ke zvonům. Jak je na tom toto pouto dnes?
S takovým trošku rozčarováním musím říct, že jestli má někdo ke zvonům kladný vztah, tak je to především starší generace, pro které jsou zvony stále ještě symbolem. Pro mladší generaci už tolik ne. V litoměřické diecézi jsem dokonce řešil jeden smutný případ, kdy rodák pro danou obec nechal odlít zvon, ale místní se vzbouřili s tím, že je zvonění ruší. Takže dárce zvon sundal a odvezl ho…
Vy jste se kromě zvonů v rámci své rozhlasové práce věnoval také natáčení varhan. Mohl byste i o tomto projektu něco krátce říci?
Natáčet varhany jsme začali zhruba ve stejné době jako zvony. V rozhlasovém archivu jsou nyní díky tomu k dispozici nahrávky celkem 199 nástrojů, které se vejdou na padesát pět hodinových cédéček.
A jak dlouho tento projekt trval?
Skončil s mým odchodem z rozhlasu, když jsem přešel na externí poměr. V rozhlase jsem byl přes dvacet let kmenovým zaměstnancem na plný úvazek. V momentě, kdy jsem už zůstal pouze jako externista, skončil i projekt natáčení varhan. Kromě zvonů a varhan jsem se v rozhlase ale podílel také na nahrávání gregoriánského chorálu se Scholou Gregoriana, vedenou Davidem Ebenem, z různých míst Česka.
Děkuji za rozhovor.
Radek Rejšek je český kampanolog, organolog, pedagog a hudební skladatel. Vystudoval kompozici na Pražské konzervatoři (spolu s hrou na trubku), AMU a JAMU. Od r. 1988 působil jako hudební režisér a hudební redaktor v Československém, později Českém rozhlase, kde realizoval programové projekty "Historické varhany Čech a Moravy" a "Zvony". Svojí iniciativou také přispěl k restaurování zvonohry pražské Lorety, kde od r. 1989 působí jako carillonér. V současnosti zastává pozici kampanologa Litoměřického biskupství a s Českým rozhlasem externě spolupracuje.
