Peter Markovský: Poutavá kniha Jany Kománkové o Radiu 1 (recenze)

19. října 1990 se začaly psát dějiny prvního soukromého rádia v tehdejším Československu a zároveň i nová historie jednoho ikonického pražského prostoru, který této rozhlasové stanici nabídnul v prvních dnech její existence útočiště. V temných chodbách, ukrývajících se v podstavci někdejšího stalinského monumentu na pražské Letné, zorganizovala Linhartova nadace mezinárodní multimediální festival Totalitní zóna. Zúčastnily se ho téměř dvě stovky umělců ze sedmnácti zemí, během dvoutýdenního trvání tuto akci shlédlo kolem třiceti tisíc lidí. Po vzoru velkých expozic v Americe začalo v průběhu festivalu přímo z těchto prostorů spontánně a pirátsky vysílat nezávislé Radio Stalin. Stanice brzy poté přejala název Radio 1, pod nímž letos oslavila třicet pět let své existence.

Při této příležitosti se můžeme ohlédnout za publikací Radio 1, nesoucí podtitul Život v éteru, kterou napsala Jana Kománková. Ta je přímou pamětnicí, neboť v prvních dvou letech byla fanynkou této rozhlasové stanice, přičemž se jí roku 1993 poštěstilo do Radia 1 nastoupit jako moderátorka. A působí tam dodnes. Svůj insiderský vhled přirozeně promítla i na stránky této publikace, která za podpory sdružení Proti šedi vyšla v roce 2023.   

Kniha přináší v prvé řadě cenný historický pohled na dobové kontexty, v nichž Radio 1 vznikalo. Tehdy se psal necelý rok od sametové revoluce a mnoho nových fenoménů si hledalo své místo ve společnosti, která se bouřlivě proměňovala a dělala první krůčky směrem ke svobodě. Zároveň si uvědomovala skvělé možnosti, které jí budoucnost nabízí, i nečekané strasti, s nimiž bylo zapotřebí se vyrovnat. Nejzajímavější se mi jeví právě ta část knihy, v níž Kománková popisuje období raných devadesátých let, začátky vysílání první české soukromé stanice a její cestu od (nezáměrného) pirátství k oficialitě.

Autorka charakterizuje první měsíce působení tohoto rádia, které připomínaly boj s větrnými mlýny a nesly se v duchu boje s nevyhovující legislativou. Vše nakonec skončilo vítězně, neboť rozhlasová stanice získala oficiální licenci a stát zároveň změnil zákonný rámec, jenž definoval podmínky pro fungování rozhlasového vysílání. Tím byla otevřena cesta pro rozmach soukromých rádií a souběžně ukončen monopol, jímž dosud v rozhlasové krajině disponoval Československý rozhlas jakožto jediný oficiální provozovatel vysílání. 

Kniha je psána příjemným stylem, je čtivá, poutavá a otevírá spoustu netušených (a zřejmě nikde jinde nezveřejněných) zákulisních zajímavostí. Vtipné jsou zejména vzpomínky na tvorbu rozhlasových jinglů v režii Ondřeja Ježka, dnes specializovaného zvukového mága ze studia Jámor. Publikace zaujme čtenáře i svým grafickým designem. Přehlédnout rozhodně nelze její obálku, která je i s ořezem listů doslova vykoupaná v ostré červené barvě, na jejímž pozadí velký bílý titul a jméno autorky doslova vynikají. Působivé je texturování obálky, které si hraje s motivem zvukového oscilogramu. Kniha je nabitá cenným obrazovým materiálem, a to dobovými i současnými fotografiemi a reprodukcemi studiových dokumentů i novinových výstřižků.

Kniha Jany Kománkové jistě potěší fanoušky soukromého rozhlasového vysílání. Mnohým pamětníkům zároveň připomene bouřlivé posametové období, kdy si toto vysílání vydobývalo své místo pod sluncem pirátským způsobem. Publikace by ovšem mohla dobře posloužit také historikům a lidem z oboru mediálních studií, kteří se fenoménem soukromého rozhlasového vysílání zabývají.