Kaleidoskop zvuků Pražského povstání
Přečtěte si o původu a technických okolnostech vzniku zvukových záznamů z května 1945. Článek vysvětluje, proč se z Pražského povstání dochovaly pouze fragmenty na specifických nosičích a jakou roli tyto nahrávky sehrály v pozdější historii rozhlasu.
Zvukové nahrávky, uchovávané v Archivu Českého rozhlasu, patří mezi nejvýmluvnější symboly konce druhé světové války v českých zemích. Kdo by ale čekal, že ho dochované zvuky v celkové délce zhruba dvou a půl hodin provedou překotnými květnovými dny roku 1945, bude zklamán. Místo plynulého rozhlasového vysílání uslyší směs klipových výkřiků, proložených dechovkou, kde se úryvky radostné hudby mísí s hlasy, popisujícími průběh osvobozeneckých bojů. Při jejich poslechu vyvstává přirozeně řada otázek, které se nyní pokusme zodpovědět.
Kdo a jak během Pražského povstání rozhlasové vysílání zaznamenával?
Překotné události konce druhé světové války se podařilo dochovat ve zvuku zčásti díky rozhlasovým pracovníkům, zčásti díky radioamatérům. Nahrávání v obou případech zřejmě probíhalo připojením rozhlasového přijímače k nahrávacímu zařízení, které umožnilo pořizovat záznam na tzv. zvukové fólie – želatinové, kovové, skleněné, mnohdy i papírové kotouče podobného tvaru jako gramofonová deska. Na každou stranu fólie se vešlo něco málo přes tři minuty. I to byl důvod, proč se z Pražského povstání nedochovaly delší pasáže vysílání, ale pouze krátké úryvky. Fólií byl navíc nedostatek, a tak se se záznamem šetřilo.
Jsou zvuky dodnes uchovány na svých původních nosičích?
Ne. Rozhlas krátce po konci války shromáždil veškeré zvukové záznamy z povstání na jedno místo a přehrál je z původních fólií na další nosiče. Ještě v roce 1945 vydal na dvou gramofonových deskách první výběr z takto získaných zvuků, na něž o dva roky později navázal sérií 16 desek s o poznání obsáhlejší paletou nahrávek. Dnes jsou tyto desky vedeny v Archivu Českého rozhlasu jako archivní kulturní památky. Kromě nich se pak kopie těchto záznamů dochovaly ještě na třech různých sadách magnetofonových pásů z 50. až 70. let, z nichž jedna patří do osobního fondu Miloslava Dismana.
Jsme schopni identifikovat hlasatele povstaleckého vysílání?
Hlasy z nahrávek přiřadit k osobám kvůli kvalitě záznamů většinou nejde. Výjimku tvoří začátek vysílání 5. května po 12:30, kdy za mikrofonem s jistotou seděli Zdeněk Mančal, Stanislav Kozák a Ivan Malík. Sami tuto nejdramatičtější část bojů o rozhlas ostatně po 23 letech detailně popsali Miloslavu Dismanovi do rozhlasového mikrofonu. Rozpoznat je také možné hlasy Mirko Očadlíka, který 5. května večer za dramatických okolností uváděl do vysílání Smetanovu Mou vlast, a Alfréda Technika, jehož slavná reportáž z příjezdu Rudé armády do Prahy byla později mnohokráte popsána. Známe také některé pasáže vysílání, kterých se účastnil Miloslav Diman a jména rodilých mluvčích, kteří do vysílání četli zprávy v cizích jazycích.
Co se nám ve zvuku z Pražského povstání nedochovalo?
Ve zvuku chybí celé ranní a dopolední vysílání 5. května, včetně slavné věty „Je sechs hodin!“, jíž Mančal zahájil vysílání v češtině. Další bílá místa ve zvuku Pražského povstání se týkají hudby. Dechová i klasická hudba, která byla důležitou složkou programu, se kvůli nedostatku záznamových nosičů nahrávala výjimečně, a na archivních nahrávkách ji proto skoro nenajdeme. Stejně jako velkou část vysílání z 9. května, kdy se už fólií zjevně nedostávalo. Zvláštní kapitolou je pak vysílání protirevoluční, které šířili Němci. Tohoto zvukového materiálu se dochovalo poskrovnu. Např. nahrávka údajného prohlášení vlasovců v ruštině, které brojí proti bolševismu, se našla až dodatečně v pozůstalosti Miloslava Dismana.
Jaký dopad mělo úspěšné revoluční vysílání z května 1945 na další směřování rozhlasu?
Rozhlas si revolučním vysíláním udělal u české veřejnosti velký kredit, ze kterého těžil i v následujících letech. Vědomi si ho byli i komunističtí politici, kteří po nástupu KSČ k moci umně využili oblíbenost rozhlasu pro své propagandistické účely. Zkušenosti z května 1945 se ale rozhlasu hodily nečekaně ještě jednou, o dvacet tři let později při okupaci ČSR vojsky Varšavské smlouvy. Vysílání z neznámých míst pod hrozbou prozrazení, přepojování vysílání z budovy na Vinohradech do záložních pracovišť atd., to vše se podařilo také díky tomu, že už rozhlas něco podobného jednou zažil. Ostatně i slavné heslo „Jsme s vámi, buďte [v duchu] s námi“, spojované dnes hlavně s r. 1968, zaznělo poprvé ve vysílání už v r. 1945.
(Kratší verze článku vyšla v časopise Dějiny a současnost 2/2025.)
