Jana Bartošová: Zvony mého kraje aneb jak rozhlas zachránil zvuky roztavených zvonů
Rozhlasový vlastivědný cyklus Zvony mého kraje (1940–1941) posiloval v těžkých letech okupace národní identitu posluchačů. Jeho tvůrci zachytili hlasy desítek zvonů. Mnohé z nich byly vzápětí zrekvírovány a roztaveny, jejich zvuk se tak dodnes zachoval výhradně na rozhlasových nahrávkách. Zvukové záznamy byly loni ve spolupráci Archivu Českého rozhlasu s Wikipedií zpřístupněny veřejnosti.
Zvony mého kraje byl rozhlasový vlastivědný cyklus vysílaný v nedělní podvečer na všech stanicích Českého rozhlasu (Praha, Brno, Moravská Ostrava) v letech 1940–1941. Jednotlivé díly cyklu trvaly 5–8 minut a představily posluchači nejen hlas zvonů z určitého místa, ale i význam tohoto místa pro českou kulturu, historii a státnost. Texty doprovodného komentáře psali často známí čeští spisovatelé nebo významné regionální osobnosti. První díl cyklu se vysílal 1. ledna 1940 a poslední 30. listopadu 1941.
Vznik cyklu
U zrodu cyklu stál rozhlasový redaktor a režisér Václav Růt, později se připojil další zkušený redaktor F. K. Zeman. Tvůrčím záměrem bylo především povzbudit vlastenecké cítění obyvatel okupovaného státu, proto měl cyklus pečlivou dramaturgii a seznamoval posluchače nejen se slavnými zvony velkých chrámů, ale i se zvonky malých kapliček, které stály na místě spjatém s určitou kapitolou české historie. Ve vysílání se pražské, brněnské i ostravské rozhlasové studio poměrně pravidelně střídaly, a ta, na kterých zrovna nebyla řada, vysílání simultánně přebírala, takže každý díl slyšeli posluchači na všech českých okruzích. V několika počátečních dílech využili tvůrci nahrávky zvonů na gramofonových deskách (v prvním díle to byly zvony z rotundy sv. Jiří na Řípu), velice brzy ale každé studio postavilo vlastní tým složený z redaktora a techniků, který vyjížděl na cesty po regionu a systematicky pořizoval nahrávky nové. Výjezdy bývaly i vícedenní a mimo zvonů rozhlasoví pracovníci točili i krátké reportáže a rozhovory s místními zajímavými osobnostmi.[1]
Každý díl cyklu byl tvořen především komentářem (průvodním slovem), který zvuk zvonu podkresloval nebo mu dodával důraz. Podklady k průvodnímu slovu dodávali místní vlastivědní pracovníci, duchovní apod. a autorem výsledného tvaru byl buď Václav Růt, nebo některá významná osobnost s konkrétním krajem spjatá. Tak napsal text k dílu o zbraslavských zvonech Vladislav Vančura, o zvonech v Milčicích a Skramníkách Zdeněk Kalista a zvony v Jilemnici a okolí představil Jaroslav Havlíček.
Technická realizace
Důležité pro vznik cyklu bylo, že s příchodem německé správy se stal standardním vybavením rozhlasových pracovišť magnetofon. Tato technická novinka výrazně zjednodušila nahrávání v terénu a umožnila natočit více zvukových záznamů za den. Navíc si rozhlasoví pracovníci mohli okamžitě ověřit jejich kvalitu a nepovedené záběry přetočit. Po návratu do studia se záznam z magnetofonových pásů pro potřeby vysílání a archivace přetočil na zvukové fólie. Jednotlivé díly se vysílaly živě, průvodní slovo četl rozhlasový profesionál nebo herec a podle scénáře byly do čteného textu prolínány hlasy zvonů. V archivu brněnského rozhlasového studia se zachoval jediný kompletní díl cyklu Zvony mého kraje – Velehrad. Poprvé byl odvysílán 7. 1. 1940 a příští rok (6. 7. 1941) reprizován jako připomínka příchodu slovanských věrozvěstů Konstantina a Metoděje na Moravu.
Krátkovlnné vysílání
S koncem roku 1940 se cyklus Zvony mého kraje začal objevovat i v krátkovlnném vysílání do zahraničí, konkrétně ve vysílání pro Severní a Jižní Ameriku. Byly zde v novém nastudování zopakovány díly už odvysílané na Praze a dalších stanicích, vznikly ale také nové díly se zvony, které dosud nezazněly. Někdy byl původní text pro krátkovlnné vysílání upraven, někdy dokonce napsán znovu jiným autorem. Z důvodu časového posunu se jednotlivé díly na rozdíl od vysílání v protektorátu Čechy a Morava předtáčely na blattnerfon. Díky tomu mohli jeden den konkrétní díl poslouchat v Jižní a druhý den v Severní Americe. Po odvysílání se pás blattnerfonu využil pro další pořady, proto se žádný díl cyklu pro krátkovlnné vysílání nezachoval.
Konec cyklu
Neexistuje žádný písemný doklad o příčinách konce cyklu, který byl plánovaný na dalších několik let, ale jako nejpravděpodobnější se nabízí vysvětlení, že cyklus Zvony mého kraje musel být ukončen z důvodu vydání vládního nařízení z 26. listopadu 1941 o rekvizici zvonů pro válečné účely.[2] Nahrávky zvonů se do té doby využívaly také v rozhlasových vlastivědných pásmech věnovaných určitému městu nebo kraji. Od roku 1942 už nebyly zařazovány ani do těchto pořadů. Nadále se ve vysílání výjimečně vyskytly pouze jako zvukový efekt v rozhlasové hře. Naposledy pravidelný díl cyklu Zvony mého kraje zazněl 30. listopadu 1941, díl avizovaný na 7. prosince 1941 se už v aktuálním programu neobjevil. V krátkovlnném vysílání se s cyklem pokračovalo ještě v prosinci, s koncem roku 1941 skončil definitivně.
Co se z cyklu zachovalo
V době svého vzniku měl cyklus Zvony mého kraje význam především pro povzbuzení národní identity v čase německé okupace. Z pohledu historického jeho význam spočívá především v zachycení hlasů zvonů, které byly za 2. světové války rekvírovány a zničeny. Ne všechny nahrávky se dostaly do vysílání, proto k řadě zvuků neexistuje průvodní slovo. V Archivu Českého rozhlasu se do současnosti zachovalo 93 nahrávek zvonů pořízených pro potřeby tohoto cyklu na 75 různých místech. Většinou se jedná o zvony z Čech, původních nahrávek z brněnského a ostravského rozhlasu se zachovaly pouze jednotky. Podobné je to i s doprovodnými texty – Archiv Českého rozhlasu eviduje 35 textů celoplošně vysílaných dílů (převážně z Prahy) a 43 textů k dílům uvedeným v krátkovlnném vysílání. O nahrávání zvonů se dochovaly také záznamy v obecních kronikách i články v regionálním tisku.
Zpřístupnění nahrávek
V roce 2025 navázal Archiv Českého rozhlasu spolupráci s Wikipedií, v jejímž rámci byly všechny dochované nahrávky pro cyklus Zvony mého kraje zveřejněny na Wikimedii a propojeny s wikistránkami kostelů, v nichž se na počátku čtyřicátých let natáčelo. Vzniklo také heslo o tomto cyklu na Wikipedii, které obsahuje přehled dílů odvysílaných na stanicích Českého rozhlasu.
[1] František K. Zeman: Naše zvony II. Týden rozhlasu 8/1941, č. 43, s. 10.
[2] Radek Lunga: Rekvizice českých zvonů za 2. světové války, online (23. 7. 2026).
